řekla že není věc a pořád na to budou narážet

zatancuj mi a dělejme že to není naposled

budeme hrát hry co vidíš v mracích ty a co vidím já

říká se tomu pareidolie nikdy jsem si to neodpustila vyslovit

je to krásný slovo skoro stejně tak krásný jako když jsem poprvé slyšela tvůj hlas

chtěla bych vědět ještě spoustu věcí pořád vím málo třeba

proč jsou slzy slaný když bolest je hořká

proč je tma černá a světlo bílý

bílá je nevinnost černá smrt proto to ani trochu nesedí

nemyslíš?

vyprávěl jsi mi o svým životě a já ho zamkla tak hluboko že se stal mojí součástí

jsem prostě taková holka jak jsme říkali

taková holka co se věčně spolíhala a byla někde mimo sebe a taky celej svět

ležím na podlaze zem je láva a mně je to vlastně všechno jedno

takovej ten pocit kdy prostě chceš splynout se zdí a už se nikdy neobjevit

takovej ten pocit kdy prostě chceš splynout a

nikdy se už neobjevit