vpm

máš pět písmen a všechny tlačí stejně

jsem kámen v botě

možná nechceš zastavit ale přinutím tě

je ti padesát a mně jednatřicet

co na tom říkám já

co na tom ptá se máma

pak jen vrtí hlavou a smutně ryje prstama v zahradě

přála bych si být jednou z těch pitomých kytek

nikdy se mě takhle nedotýkala možná proto to všechno

to máš za to maměnko

to mám za to i já

jsem strašně hloupá když na to přijde

pořád věřím na pohádky dobrý konce a zázraky

i když empiricky nekončí dobře skoro nic

chtěla bych být polomrtvá mít tvar krychle dokonalé hrany

nestarat se už ani chvíli o to jak působím

sama sis to na sebe upletla

babička má vždycky pravdu a když pravdu nemá nabídne panáka slivovice

je to vlastně všechno dobrý celej svět život každý rozhodnutí

není to ani trochu složitý

nakonec jsem stejně jen odraz v kaluži

rozmazaná špinavá

bez tvaru