t o t i c h o
t o t i c h o
a pak se místností rozeznělo
vševypovídající ticho
takové, jež vniká do pórů
zatímco sytí
rozechvělé tělo
to ticho
jež postupně se ztrácí
v odlescích tvých očí
s výdechem pomíjivosti
to ticho
jež tříbí
roztříštěné střípky
v křivky tvé osobnosti
to ticho...
Komentáře (14)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
konečne som si našiel čas aby som si prečítal tvoje básničky, mám rád ticho aj teraz mám ticho, preto si čítam, ale niekedy to ticho zabíja mučí
01.11.2023 06:22:28 | IronDodo
Jé, to je milé :) že někomu ty mé pokusy stojí i za listování zpět... Ticho je stále jen ticho. To my se měníme... Děkuji, zlatý IronDodo :)
01.11.2023 07:36:14 | narra peregrini
Pěkné verše, které jsem si četla několikrát...a v tom, krásné ticho uvnitř sebe, vnímám díky těmto Tvým veršům milá Narro.
Děkuji za tichý avšak hluboký prožitek.
15.10.2023 20:58:59 | Jarunka
v duchu tohoto textu dále mlčím... jen do éteru šeptám všem, co se zastavili, jedno tichoulinké "děkuji" :)
08.08.2023 20:19:39 | narra peregrini
Vzduch je znečištěný hlukem. Však se půlí zdí i zarytým tichem!
Už mlčím - ale, máš to pekný*
08.08.2023 12:11:08 | šerý