Crystal

Starala se o raněné - nepřála si téci krev - a tak vlastníma rukama tlačila na rány, zašívala hluboké řezy, utěšovala.

Mnohokrát v boji, sama se sebou, slyšela hvízdat střely kolem hlavy. Mnohokrát cítila zlobu, kterou zase střídala lítost.
Měla jizvy na rukou a na hrudi...to ne od nepřítele, to kvůli smrtím, kterým nedokázala čelit.

Léky časem nestačily. Brala pětkrát větší dávky, než podávala zachraňovaným na uklidnění.

Milá Crystal, pamatujeme, bývalas neobroušeným kamenem. Postuně ses ale vycizelovala v drobný, drobounký drahokam, co čelí celému světu, co čelí osmi miliardám ran. Každé jedno ráno.

Každou jednu noc.