V jednu chvíli,
a že to byla chvíle,
jsem si uvědomila,
že největší nepřítel,
kterého mám, jsem JÁ...
A ne proto, že bych se neměla ráda,
to já mám...
Ale, že vše co dělám,
jak myslím, jak jednám, co říkám,
jde proti mně,
proti tomu kým chci být,
a jak chci žít.
Byl to okamžik, jen mžik,
který změnil celkovou podstatu mě.
Mě, jako nepřítele,
který se, v ne tak vzdálené budoucnosti,
měl stát mým nejlepším přítelem.
jde proti (komu) MNĚ .. ještě přiber za kamaráda pravopis
básnička postrádá data, čím bylo ono alternativní já neužitečné a co se změnilo? Byla to jenom síla uvědomění, síla rozumu, nebo k poznání vedla nějaká příhoda? Hrdinka na to sama dává důraz, říká "a že to BYLA chvíle". Kdybychom tohle věděli, byla by básnička ověřitelnější - uvěřitelnější.
11.07.2024 06:53:20 | Ezop
Děkuji za upozornění na pravopis!(to je zas ostuda, sakra). Určitě na tom co píšete něco je. A určitě, se nad tím zamyslím. Děkuji:)
11.07.2024 10:27:55 | RoxanneDeadface
Občas opravdu jako bychom šli sami proti sobě... ne pořád, ale někdy-až zbytečně často...
ráda jsem si přečetla.
10.07.2024 23:09:38 | cappuccinogirl