---

 

A nad tím vším odbíjí amen hodina páně s kanýrem baletek

zem je těžká po škorních návětrných kohoutů

černá tuš kurvy sníh

---

odložíš probuzený spánek po paměti vedle brejlí 

a když se podíváš na stěnu ložnice

 obraz se rozpije

každý den o hloubku výš podává jednu a tu samou vyšitou košilku

napiš mi jak slyšíš déšť

mokro na nohou houpá vlasy k úplňku

napiš mi jak voda proniká k očím

přes slzy

vypisuju úmrtní listy všem svým dravcům

ten můj je v urvaných písních ptáků

pod střechou stodoly

tam už nic nebolí

teplo se smráká do trusu kun

pod střechou stodoly

chomáček peří s červenou šňůrou okolo krku

piju slivovici

vzduch houstne podle chladu tmy

nastavíš zápěstí

 

své tělo do dětí

hůl o kterou se budou opírat

hustě popsané listy těžké opilou láskou se sukem něžné nenávistí

strom kérku a stín

 co prokousne ti hrdlo