Sobec...?

 

 

Jdu světem sám,

tak proč rád ho mám?

Proč lásku ctím,

když ji nevnímám?

Jen těžko rým

na ní hledám,

falešně zní

když jí zpívám,

do moll ladím

své kytary,

už ani snít

mě nebaví.

Nejsem snad zlý,

či zbabělý,

když světem jdu

bez lásky sám...

 

 

Jdu světem sám,

tak proč rád ho mám?

Proč přátelství

tak rád střídám?

O samotě

se mi daří,

tvé přátelství

stesk neřeší,

fakt netruchlím

když tě ztratím,

za každý rým

znám dva lepší.

Nejsem krutý,

či sobecký,

když světem jdu

bez přátel sám...

 

 

Jdu světem sám,

tak proč rád ho mám?

Proč s rodinou

žít už nehodlám?

Užil jsem si

s ní krásné dny,

však ty časy

už minuly,

věř nejsem lhář,

jsem samotář,

mé nálady

vsákne polštář,

mé pocity

čas umrtví,

zodpovědnost

pivo utlumí,

ve svých verších

bol zanechám,

tak jedině

jsem sebou sám.

Nejsem svině,

či zoufalec,

když světem jdu

rodu prost sám...

 

 

Jdu světem sám,

tak proč rád ho mám?

Proč múza mi

radost nedělá?

Věřil jsem jí,

srdce jí dal,

oplácí mi

mou opicí,

tak piju dál

bych jí ukojil,

je na mě zlá

zadarmo nedá

mi mrcha nic,

tak piju víc,

nic neumí

když střízlivím,

zas pít musím,

sebe dusím

a múza má

je dál pyšná.

Jsem jen bohém

zlitej pivem,

když světem jdu

s tou múzou sám...

 

 

Jdu světem sám,

tak proč rád ho mám?

Proč se mi zdá,

že je to dar?

Neusínám

s depresí,

pivo mne

vždy umrtví,

vím, snad to zní

dost podivně,

že normální

to moc nebude,

nemůže být,

kdo by to chtěl,

takhle tu žít,

však ber na zřetel,

že nejsem tu

kvůli tobě,

já žit chci jen

sám pro sebe.

Své okolí

příliš nevnímám,

když světem jdu

se sebou sám.

 

Své okolí

příliš nevnímám,

když světem jdu

se sebou sám.

No

tak

co

už...