povodeň v duši
povodeň v duši
Anotace: ---
mlha se zdvihá nad lesem a
divná nese další nůši
smrt malých pro rubášky
nad lesem sešitá mlha plná plen
říkáš že mi to sluší
a divná nese další nůši ---
---
---
mlha prší obličejem nahoru
čmárám do ní tužkou vypadaný vlasy
budou se snášet zpět
do světel zvířat
může být zvíře imprese?
povodeň v duši ---
---
---
pod křikem vran leží smrk omorika
tam sahám do hnízd a někdo pořád vzlyká
/možná pohádku o ztracené panence v trávě/
už tenkrát pípalo ptáče v kaňkách mezi slovy tence
prosakovala sůl
touha slovit
chtíč pod fíkovými listy zůstane navždy čistý
vím to
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Phil, mlha prší obličejem nahoru, tak to je nádhera. Je to jako v šeru rozeznat oči laně. Tak niterné, tak sotva hmatatelné, jen některým .. co už mají navnímané ..
16.10.2024 13:39:58 | Vivien
smrt jednoho je vždycky život jiného, si říkám, když je mi smutno - ale když je těch smrtí víc, než život zvládne ... a pak si zkouším představit. Myslím, že na konci každého pádu je další cesta :) asi. Ten závěr je boží
Děkuju
16.10.2024 13:31:02 | lawenderr
mlha prší obličejem nahoru ...
je to ako schovať sa na pôjde
kde sa prach víri v prúžku slnečného svetla
dotýkať sa vecí dávno minulých a prítomných zároveň
11.10.2024 16:22:05 | jablonka
Jablonko, takhle jsem naposledy seděla ve sklepě pod starým chlévem a fotila si ten barevný prach. Někdy i sklep může být půda. Kdysi u babičky. Líhnuli se tam z kukel bílí motýli a já otvírala střešní okno. Ten domek jsem milovala. Pak nám ho vykoupili a dali byt v paneláku. Byli jsme třetí domek od řeky Opavice a Kijusku, celé moje dětství. Dělali tam tenkrát vrt. Už v metru byla voda. Moc dobře věděli, na čem staví. Nás tam bylo sto a velké zahrady. Teď deset tisíc lidí pod vodou. Pamatuju se, jak jsem jako holka stála a koukala, jak se voda valí těsně pod pěšinou. Když trochu opadla, tak jsem ji přeplavala. Vší silou. Snesla mě kus dolů, ale nepotopila. Zpátky jsem šla přes most. Už jsem věděla.
12.10.2024 19:02:03 | Philogyny1