povodeň v duši

povodeň v duši

 

mlha se zdvihá nad lesem a  

divná nese další nůši

smrt malých pro rubášky

nad lesem sešitá mlha plná plen

říkáš že mi to sluší

a divná nese další nůši ---

---

---

mlha prší obličejem nahoru

čmárám do ní tužkou vypadaný vlasy

budou se snášet zpět

do světel zvířat

může být zvíře imprese?

povodeň v duši ---

---

---

pod křikem vran leží smrk omorika

tam sahám do hnízd a někdo pořád vzlyká

/možná pohádku o ztracené panence v trávě/

už tenkrát pípalo ptáče v kaňkách mezi slovy tence

prosakovala sůl

touha slovit

chtíč pod fíkovými listy zůstane navždy čistý

vím to

 

Autor Philogyny1, 11.10.2024
Přečteno 76x
Tipy 19
Poslední tipující: Vivien, lawenderr, jort1, víc, Sonador, Ž.l.u.ť.á.k., jablonka, zase já, Ondra, mkinka
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Phil, mlha prší obličejem nahoru, tak to je nádhera. Je to jako v šeru rozeznat oči laně. Tak niterné, tak sotva hmatatelné, jen některým .. co už mají navnímané ..

16.10.2024 13:39:58 | Vivien

líbí

smrt jednoho je vždycky život jiného, si říkám, když je mi smutno - ale když je těch smrtí víc, než život zvládne ... a pak si zkouším představit. Myslím, že na konci každého pádu je další cesta :) asi. Ten závěr je boží

Děkuju

16.10.2024 13:31:02 | lawenderr

líbí

imprese na plese v lese

12.10.2024 10:44:54 | jort1

líbí

Klidně by mohl být...:o)

12.10.2024 19:03:16 | Philogyny1

líbí

baví

11.10.2024 23:54:58 | víc

líbí

Ano, někdy se taky bavím. :o)

12.10.2024 19:02:48 | Philogyny1

líbí

mlha prší obličejem nahoru ...

je to ako schovať sa na pôjde
kde sa prach víri v prúžku slnečného svetla
dotýkať sa vecí dávno minulých a prítomných zároveň

11.10.2024 16:22:05 | jablonka

líbí

Jablonko, takhle jsem naposledy seděla ve sklepě pod starým chlévem a fotila si ten barevný prach. Někdy i sklep může být půda. Kdysi u babičky. Líhnuli se tam z kukel bílí motýli a já otvírala střešní okno. Ten domek jsem milovala. Pak nám ho vykoupili a dali byt v paneláku. Byli jsme třetí domek od řeky Opavice a Kijusku, celé moje dětství. Dělali tam tenkrát vrt. Už v metru byla voda. Moc dobře věděli, na čem staví. Nás tam bylo sto a velké zahrady. Teď deset tisíc lidí pod vodou. Pamatuju se, jak jsem jako holka stála a koukala, jak se voda valí těsně pod pěšinou. Když trochu opadla, tak jsem ji přeplavala. Vší silou. Snesla mě kus dolů, ale nepotopila. Zpátky jsem šla přes most. Už jsem věděla.

12.10.2024 19:02:03 | Philogyny1

líbí

divoká... duša

rieka

počíta slzy

objatie vnúti


vo všedný


deň

12.10.2024 21:37:57 | jablonka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí