poustr pro leden

Mechoviště

 /připíšu mu pro rým sviště/ řekni mi něco hezkého/prosím/

slova která budou panáčkovat  

slova která budou mluvit sprostě

na jedno připnu uši divočáka

pojďte pane budeme si hrát

---

začalo sněžit

vichr fouká skleněnky z vody a mrazu do očí místo slz

některé mají kápi

to abych neviděla

žíly letošní zimy s nataženou paží

řečiště potoka kde se potlouká zvěř všelijaká

tam berou krev do velkých zkumavek až po okraj

podal jsi mi jeleny a

prodal les

 —

když máš velký nos

tak ho hrdě nos

řekl čas a navoskoval si licousy

budu ti hádat z ruky

oči pihovaté osinami do stmívání dýl

jeleni a muž

smrt hnízdí v lebkách

každý rok vyvede mladé

pod hřbitovní zídkou lesa

někde tam klesáš a nikdo to nevidí

nosíš v kapse nůž

sny pořezané krásou nedokonalosti

pírka s něhou co nikomu nepatří

máš nejraději

kunu ze staré stodoly

chce ji chytit do želez přiškrcuje jeho kočkám hlas

kamerový systém zaznamenává dech mezi ploty

lezeš po starém žebříku

pod střechou nahmatáš čerstvě vypité vejce

přes rozbité okénko padá tma

usměješ se

tam nedosáhnou

 

Jedno ristretto a cappuccino, prosím.

ano jsem tu sama

vemte si tu židli