Květná neděle

Květná neděle 

 

Kdysi touto neděli pro mne začínaly Velikonoce...

K babičce se sjížděli všichni synové se svými rodinami. 

Věřte, byl to opravdu nářez...

 

Když nebudu počítat jejího malinkého synka,

který umřel jako miminko, sešli se opravdu všichni, takže dalších sedm.

 

Babička byla strašně obětavá, starostlivá.

Každému vnoučátku pekla beránka,

rozdávala obarvená vajíčka v cibulovém, batikovaném nádechu...

 

Dělala balíčky s ovocem a sladkostmi...

Děda nachystal dlaň a každý kdo si přišel pro šmigrust si musel pořádně plácnout.

To bylo placáku, od tolika vnoučat...

 

Babička pekla s dědou velké koláče a malé koláčky...

Dělala pohárky s ovocem, pudinkem, se šlehačkou a nastrouhanou čokoládou...

 

Byla to sláva, na kterou nikdy nezapomenu.

 

My děti jsme řádily na dvorku, na zahradě,

jak byla mlsná skočily jsme pro něco dobrého dovnitř.

 

Strejdové a tetičky seděli u babi a dědy v kuchyni

probírali svoje děti, zpívali, jedli, popíjeli vinečko, pivečko, slivovici a užívali si společných chvil.

 

Nikdy se nestalo, že by se hádali, nebo si něco vyčítali...

Také se nikdy nestalo, že by se někdo vymluvil, že nepřijde...

 

Byla to kouzelná doba, s neskutečnými lidmi, 

kteří mi moc chybí...

 

Tak aspoň vzpomínka letí do nebe, a vzkaz...

 

Miluji Vás, až tam,

 kde je pro mne svět ještě cizí...