NEVĚDOMOST HŘÍCHŮ NEČINÍ

Vracím se do neblahé minulosti, kdy se pořádali slavné vojenské přehlídky a předváděly ještě slavnější skladby vojsk na komunistických spartakiádách. Málokdo ví, že se konaly na největším stadionu na světě, stejně jako slety Sokolů, kteří stadion pro tento účel zřídili. Po měsících tvrdého a zdlouhavého nácviku vojsko MV bylo co nejlevněji ubytováno ve stanovém táboře u Vodochod. No a právě tam se to událo.

Pokožka cvičenců musela být do bronzova opálená, aby tělo kontrastovalo s bílými trenýrkami. Proto se cvičenci „dobrovolně“ natírali naftou a díky skutečné námaze při drezůře s ohrožení zdraví byli někdy až na pokraji vyčerpání. Jejich soudruzi vojenští mocipáni jim přece jen chtěli přilepšit, alespoň hodnotnější a pestřejší stravou, pokud ji lze v polních kuchyních připravit .

Ale někdy studená večeře obsahovala pochutiny pro mnohé zcela neznámé a tak se stalo, že hned třetí nebo čtvrtý v zástupu při vydávání večeře postřehl, že na víčko ešusu k máslu mu bylo přiloženo cosi jako vykrojená porce dortu, ale obaleného stříbrnou fólií. Neušlo mu, že na řezu jsou četná místa viditelně nazelenalá. Čichl k tomu, ihned tu věc štítivě vzal mezi dva prsty a mrštil jí do vedle stojící, ještě prázdné nádoby na odpadky. Viditelně zbrunátnělý zařval: „Co si ty kurvy kuchařský dovolujou? Už nám dávají i plesnivý sýr!“

Samozřejmě, že jeho prohlášení nejenže ihned zvýšilo bdělost ostatních, ale došlo i k davové psychóze. Většina stejných znalců sýrů tento pochoutkový zahazovala i když beze slov, zahazovala. Přítrž tomuto nesmyslnému konání učinil až poddůstojník ve službě dozorčího kuchyně. Velitelským hlasem, přiměřeným jeho hodnosti promluvil: „Vy volové! Jste obyčejní burani! Zahazujete jeden z nejkvalitnějších sýrů na světě!“ Na důkaz pravdivosti svých slov, přestože byl ve službě, sundal brigadýrku a nepoškozené porce zahozeného sýra do ní pečlivě naskládal a radostně si je odnesl do svého stanu.

Do kategorie přilepšování patřilo i rozhodnutí, že po přehlídce, se vítězství mezi ostatními pěšími jednotkami oslaví čajem s rumem. Představte si řadu pěti dvojic polních kuchyní. Každá obsahuje dva velké kotle, vlastně čtverhranné nádoby na vaření polévek, čaje atd., ale také dvě menší nádoby, které slouží na omáčky, smažení apod. Samozřejmě čaj se vařil v těch velkých. O čaji s rumem se vědělo předem a to byla chyba. Přesto, že se rum do čaje naléval pod dohledem jakési několikačlenné komise důstojníků, aby se předešlo možným machinacím, přece jen jedna osádka kuchyně, jak by řekli na Slovensku, celou ostražitou komisi prekabátila, tedy obelstila.

Do velké nádoby už s čajem vložili ještě tu menší, , samozřejmě také již naplněnou uvařeným čajem, čehož si kupodivu nevšiml ani sám náčelník proviantní služby. Tím rum vlitý do této nádoby s čajem představoval poměr asi l:l. Ještě před vydáváním nebyl problém něco toho „koncentrátu“ si odlít do hrnce a zbytkem doplnit a současně i ochutit čaj ve velké nádobě. Vojáci čaj s rumem vzájemně neochutnávali, takže ti, co vyfasovali ten mimořádně slabý čaj měli zato, že to tak mělo být.

Nic by se nepoznalo, kdyby poté kolem jedné kuchyně nepohybovalo asi deset postav, v pohybech při práci značně nejistých a šťastně se tvářících. Avšak nikdo po ničem nepátral a protože pravda by byla pro sebevědomé důstojníky dosti bolestivá.