Poznání a první sen

Kolem svých pěti let jsem zahlédla v televizi právě probíhající válku. Měli jsme v té době malou barevnou televizi. Otec se vždy snažil o technické novinky a vymoženosti ohledně telefonů a počítačů. Byla jsem si vědoma toho, co v ní vidím, a začala jsem se mámy ptát: „Proč tam v televizi válčí?“ Nedokázala jsem to pochopit a uvědomila jsem si tu důležitou otázku. „Proč válčí proti sobě samým?“ Nechápala jsem v té době zlo a v té chvíli jsem se zase dostala do světla, ačkoli ne už tak silně. Ano, je pravda, že někdy jinak uvažuji a chápu jisté věci, ale myslím si, že to nejdůležitější, co by měl každý z nás pochopit, je, že vše stojí na lásce. Pokud opustíme lásku, opustí nás i radost ze života a vše ostatní. Tak se ptám, proč je na světě nedostatek lásky? Proč je tolik lidí ve stresu a neuvědomují si to, co mají v sobě? Dokážeme s tím něco udělat? Vždyť vše záleží na nás a na uvědomění si toho, co máme. Hledat krásu a lásku tam, kde je to těžké, je naší cestou. Všude vedou cesty, kterými se dá jít, a je na nás si jednu z nich vybrat.

V dětství jsem si vybrala, že budu malířkou a teď si ilustruji své knížky. Život by nám měl dát možnost plnit si své sny a životní plány.




První sen

Svůj první sen si pamatuji z pěti let, kdy jsem viděla balkon s velkým květináčem a keřem, který měl tvar koule. Nějakým zvláštním fotoaparátem jsem ho fotila. Ten sen se mi hluboko zapsal do paměti, a když nastala v budoucnu chvíle, kdy jsem měla možnost vidět výjev ze snu v reálném světě, uvědomila jsem si, že se mi již zdál, právě v pěti letech. Stalo se to, když jsem s babičkou byla na ostrově Capri a procházely jsme se tam jednou z uliček. Všimla jsem si balkonu s keřem a květináčem a uvědomila jsem si, že jsem to viděla ve svém snu. Žasla jsem nad tím, jak živé sny jsem měla v dětství. Víte, on se mi celý ten zájezd do Itálie již zdál v mých snech. Považovala jsem ty výjevy tehdy za pouhé sny, ale byly pro mě tak skutečné a reálné, že si je pamatuji dodnes.