Reportér

Jakožto reportér se budím pravidelně kolem třetí hodiny ranní s hlavou plnou nápadů které pak stojí za starou belu (čti za psa pochcaného v křoví). Nemyslím si že vše co píšu je špatné. Právě naopak. Po osmé, už s kávou, píšu jako ďábel. Měl bych pak nápadů že se z toho dají dělat noviny na pokračování. Ale o to nikdo nestojí. Tak si kolem deváté dávám pauzu od psaní a jdu na chvíli ven, abych viděl ty lidi co jdou naproti a nevraživě se na mě šklebí. Takové procházky mám rád. Pak zas jdu do svého skromného bytu s nákupní taškou plnou knih. Knihy zušlechťují lidi, ale mě ne. Tak nějak si to pročítám a přemýšlím že napíšu něco podobného. Už to ale asi bude padesátá kniha u které takhle přemýšlím, takže tomu moc nedávám. Snídani odbudu stejně jako účes a ráčím se ukázat v kanclu. Teda ve své kóji pro menší zvířata ale nějak tomu před lidma říkat musím. Zvláště před svou matkou. Ta tvrdí že prý to práce není, tak to pro ni aspoň trochu přibarvím. Nechci to před ní nijak ospravedlňovat, ale svátky se nějak přežít musí.