Arabská kultura a jazyk - živý ornament

     Úvodem si dovoluji předeslat, že vzděláním ani profesí nejsem lingvista, tím méně orientalista, avšak studium cizích jazyků a objevování a porovnávání jejich zákonitostí a krás je mojí celoživotní zálibou.
     Bohužel, trvalo mi velmi dlouho, než jsem se odhodlala ke značně odvážnému kroku, a sice zapsat se na studium některého orientálního jazyka. Dálněvýchodní jazyky jsem po zvážení svých schopností zvládnout japonské, čínské a jiné znaky raději vyloučila, jakkoli mě poznávání těchto starobylých kultur stále nesmírně láká. Zvolila jsem si tedy jazyk „bližší“ po stránce nejen zeměpisné, ale i kulturně historické - arabštinu, neboť svět Blízkého a Středního východu mě okouzloval již od dětství. Kromě toho se již dlouho zajímám zejména o španělský jazyk a hispánskou kulturu, která se s koloritem Orientu dodnes na iberské půdě tak viditelně a poeticky prolíná. Nejsem však odborník, a proto se odvážím vyjádřit své dojmy jen z pohledu obdivovatele, čtenáře a studenta se značně všeobecnými znalostmi dané tématiky.
     Orient má odedávna zvláštní kouzlo pro všechny , kteří se s jeho kulturou blíže seznámili, ať již prostřednictvím vyprávění dávných cestovatelů a kupců, kteří přiváželi z Arábie vzácné zboží - nevídané tkaniny, šperky, damascenské meče, koření, ovoce, vonné esence a další produkty, prostřednictvím překladů významných starých arabských a jiných textů, přes moderní cestopisnou literaturu, fotografii a film až po současný rozvoj letecké dopravy a masového cestovního ruchu, které umožňují poznat země Východu mnoha zájemcům, byť pouze nakrátko a nikoliv do hloubky.
     V čem spočívá toto kouzlo, zejména pro cizince? Snad by se dalo výstižně vyjádřit slovy živý ornament. Je to arabská architektura, která je harmonickým komplexem složeným z kupole, oblouku, kamenné jehly minaretu, loubí, fontán, bělosti mramoru, barevné mozaiky a zeleně zahrad, což vše neoddělitelně patří k představě arabských měst. A nejen arabských. Přímo v Evropě může cestovatel zažít dotek této krásy a harmonie s přírodou. Španělská Alhambra, dávný Alcazar i současná útulná patia s množstvím květů, kašnami a chladivými praménky, které proudí jejich dlažbou, Madrid - Madžrít, jak Maurové pojmenovali toto starobylé město, jeho staré části s křivolakými uličkami - zde všude žije duch a duše Orientu.
      Jsou to mohutné pouštní stavby zasazené do zlatavě hnědého pozadí dun, jako například pevnost Al-Džáhidi v Al-cAjn ve Spojených arabských emirátech, kterou v r. 1898 postavil šejch Said I. Tato monumentální stavba inspirovala tvůrce budovy pavilonu SAE na světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru, kde spolu s pavilony Jemenské republiky a Jordánská patřila k nejnavštěvovanějším expozicím. Návštěvníci mohli též obdivovat překrásné ukázky zařízení arabského interiéru a uměleckých řemesel: koberce, polštáře, látky, zbraně, šperky, oděvy a předměty domácí potřeby. I v těchto věcech je zaklet zvláštní půvab, který je ornamentálním ztvárněním hmoty právě tak jako ony stavby a celkové arabské pojetí prostoru a prostředí.
     Bohatost, rozmanitost a hloubka výrazu se projevuje i v oblasti jazykové, intelektuální a duchovní. Arabštinu považuji za nejzajímavější jazyk, s nímž jsem se kdy seznámila. Její drobné elegantní písmo jsem obdivovala vždycky, dříve coby úplný laik jako onen „rozsypaný čaj“, jak je u nás občas nazýváno, později se můj zájem prohloubil poznáním stavby, logiky a slovní bohatosti této mluvy. Její krása pro mne spočívá nejen v příslovečné květnatosti, která je odrazem vnější i vnitřní krásy života a lásky, ale i v její originální, místy drsné libozvučnosti. A znovu objevuji i nový pohled na španělštinu, která za svoji zpěvnost jistě vděčí nejen svému románskému původu, ale i oněm deseti tisícům přejatých a v pozměněném tvaru přijatých arabských slov.
     V arabském jazyce a prostředí vznikl nejen všem známý příběh Šáhrazád a Pohádky tisíce a jedné noci, které okouzlují dětské i dospělé čtenáře na celém světě, ale tvořily v něm svá díla i velké postavy středověké literatury, filosofie, lékařství, matematiky, astronomie, právní nauky, alchymie, optiky a dalších věd: Ibn Síná, největší představitel východní větve arabské filosofie, Ibn Rušd, nejvýznamnější filosof západních oblastí středověkého islámu, v jehož díle vrcholí vývoj arabské filosofie, Al-Fárábí a Al-Kindí, představitelé východní arabské filosofie, Ibn Tufajl, Ibn Bádžadža a Ibn Chaldún, filosofové muslimského Španělska, Al-Bírúní, polyhistor, Rasaíl Ichwán, přírodovědec, alchymisté Džábir ibn Haján, Chálid ibn Jazíd, Ibn Vahšíja, Abú 'I-Faradž, Rúmí i proslulý Muhammad ibn Zakkaríja ar-Rází, jehož systém rozdělení látek se přednášel ještě v 17.století, a ač nebyl správným, byl jediným systémem do vytvoření tabulky prvků.
     Chtěla bych se rovněž krátce zmínit o arabské hudbě. Je pozoruhodná, pro evropský sluch možná velmi nezvyklá. Cestou k jejímu poznání by opět mohla být hudba španělská, která ve své stavbě a rytmu často nese výrazné prvky arabské. Typický čtvrttón, osobitý rytmus, virtuosní uplatnění strunných nástrojů a bubnů činí z arabské skladby zcela výjimečný hudební útvar. Doplněna sólovým nebo sborovým zpěvem, případně tancem, se stává silným estetickým a emotivním zážitkem.
     Závěrem bych ráda vyjádřila přání, aby obě kultury, západní a východní, spolu mohly vycházet v míru a porozumění. Příkladem harmonie moderního světa a klasických orientálních tradic jsou vyspělé arabské země - kupříkladu Spojené arabské emiráty. Třebaže jsem je navštívila jen na několik dnů, byla jsem okouzlena nejen krásou a zajímavostmi Dubaje, ale též zdvořilostí, vzdělaností, tolerancí a poctivostí obyvatel tohoto města i dalších míst, která jsem stihla navštívit. Rovněž příroda v okolí měst je krásná, ať již je původní nebo uměle udržovaná. Moře je čisté, teplé a mírné; při západu slunce se známá stavba Burj Al Arab mění v obrovský rudozlatý plamen šlehající přímo z klidné průsvitné hladiny.
Starodávné arabské umění žít, smysl pro krásu tvaru, pěstování moudrosti, zájem o rodinu, pospolitost a pohostinnost by mohly být inspirací pro náš svět, z něhož se tyto pozitivní aspekty lidské existence stále více vytrácejí.