Magické kulty a kouzla Afriky

Čarování je staré jako lidstvo samo a praktikovalo se odnepaměti ve všech obydlených světadílech. Bylo a dosud je nedílnou součástí každodenního života obyvatel Afriky, zejména v subsaharských zemích, a to nejen v jejich odlehlých oblastech. I zde má tisíciletou tradici, některé z rituálů přetrvávají již několik tisíc let a vytvořily se ještě před vznikem Staré egyptské říše.
Rozmanitost čarodějných kultů, praktik a společností, z nichž některé jsou dosud kanibalské, je velmi pestrá. Její reálné projevy a schopnosti mnohých jedinců z těchto společenství přesahují obvyklé racionální chápání současného západního člověka do té míry, že jsou často pokládány pouze za neuvěřitelné historky nebo fantazií a strachem dotvořené legendy. Jsou však veskrze skutečností, což dokazují četné seriózní prameny a zprávy z oblasti policejní, soudní, lékařské a etnografické praxe včetně svědectví osob s univerzitním vzděláním, bělochů i Afričanů. Velmi zajímavým faktem na těchto zdokumentovaných jevech je to, že existenci některých z nich objasňuje nebo alespoň připouští jedna z nejmodernějších vědeckých disciplin, a to kvantová fyzika.
Magické kulty se obchodem s černými otroky přenesly i do dalších zemí jako kupříkladu Spojených států, na ostrovy Karibiku a do Střední Ameriky a Brazílie. Zde postupem doby prodělaly ve své většině změnu v důsledku vlivu křesťanského náboženství a přijaly některé jeho prvky. Došlo ke zvláštní syntéze pohanských a křesťanských rituálů, jejichž vzájemné prolnutí dnes již není možné přesně vysledovat. Takovými kulty jsou haitské wúdú, kubánská santería a brazilská macumba a candomblé.
Ale vraťme se do Afriky. Nelze tvrdit, že místní čarodějové slouží pouze zlu. Někteří se věnují léčení nemocí a zranění pomocí pozitivní energie a hluboké znalosti léčivých rostlin, přivolávání deště, eliminaci zlých kouzel, zajištění úspěšného lovu a podobně. To jsou malamové - dobří čarodějové. Za jejich pomoc je nutné předat takzvanou salagu - peněžní dar pro malé nevinné děti. Tito malamové provádějí svoji činnost většinou individuálně a nesdružují se do tajných hieratických společností, které mají různé stupně zasvěcení a velmi přísný řád vyžadující naprostou poslušnost. Tato společenství sledují ovšem většinou cíle zcela jiné. Jedním z nejnebezpečnějších afrických kouzel je ovládání zvířat.

Lví lidé
V osmdesátých letech minulého století vyšetřoval tehdejší oblastní komisař v Tanganjice William F. Tulloch případ lvích lidí neboli Simba - Watu. Lvi řádili zejména v distriktech Njombe a Dodoma. Vyšetřováním vyšly najevo neuvěřitelné skutečnosti: Simba - Watu byli skutečně lidé, jejichž "chovatelé" znali způsob, jak z dětí, zejména z dívek, které koupili v době jejich vývinu, vypěstovat drastickými způsoby bytosti se vzezřením, silou a mrštností skutečných lvů, takže byly od nich zcela k nerozeznání. Za působení omamných jedů byly těmto dětem lámány klouby rukou a nohou do poloh zvířecích končetin, byla jim rozříznuta ústa a zuby opilovány do tvaru lvích tesáků, a v kleci se pak učily pomalu lézt, chodit po čtyřech a jíst syrové maso.Trvalo několik let, než byly schopny obléci kůži mladých lvů a začít lovit. Pod vlivem drog si ze své minulosti nepamatovaly vůbec nic. Lékařská věda nedokázala vysvětlit, jak tyto oběti nejen přežily zmíněné drastické postupy a zmrzačení, ale získaly fyzické schopnosti opravdových lvů. V letech 1988 až 2000 řádila skupina lidožravých lvů či spíše lvích čarodějů v městě Tunduru v jižní Tanzánii, což dokumentuje ve své knize "Jezero krokodýlích čarodějů" známý současný český cestovatel Ing. Jaroslav Mareš, který toto město v oné době navštívil. Lvi se záhadně a náhle objevovali v ulicích města za bílého dne bez zanechání příchozích stop z buše, vcházeli do domů a v nich také mizeli. Místní lidé byli přesvědčeni, že se jedná o klan, jehož příslušníci jsou schopni transformace.
Leopardí muži
Jde o tajný kult, který má své členy po celé Africe. Ti se dělí na dvě skupiny. První se spokojují s odíváním do leopardích kůží i s drápy nebo umělými kovovými spáry a s opilováním zubů do tvaru tesáků šelmy podobně jako lví lidé v Tanganjice, v druhé skupině se sdružují jedinci se schopností ovládání vybraného levharta a psychického ztotožnění s ním do té míry, že plní mentální příkazy svého dvojníka, zatímco tělesná schránka čaroděje se nachází v hlubokém bezvědomí. Ani zde nechybí víra domorodců ve schopnost fyzické přeměny člověka ve zvíře. Policejního vyšetřování smrti leopardího muže, který řádil v šedesátých letech v jedné vesnici v jihozápadní Ugandě, se osobně zúčastnil již zmíněný český cestovatel; rovněž James H. Neal, hlavní kriminální komisař ghanské vlády působící v zemi ve stejné době, popisuje ve své knize "Kouzlo džu - džu hrozí" podobný případ a uvádí, že zejména zavoltská oblast je proslulá těmito magickými společnostmi.

Krokodýlí muži
Frank Hives, ve třicátých letech minulého století komisař a správce distriktu North Queensland v severní Nigérii píše ve své knize "Ju - ju and Justice in Nigeria", že viděl kněze magických společností ovládat krokodýly, hrochy a velké ryby, kteří všichni vylézali na zavolání z vody a chovali se podle příkazů kněží. Členové tajného bratrstva krokodýlích mužů - Nyau - gule wamkulu zabíjeli ještě v roce 2000 z rituálních důvodů vesničany v jižním Malawi, o čemž se objevily zprávy i ve světovém tisku. Krokodýlí čarodějové právě tak jako někteří leopardí muži nejen dokáží navázat psychické spojení s vybraným plazem (většinou se jedná o nebezpečného krokodýla nilského), ale jsou schopni i zajistit svými kouzly dostatek vláhy v místech, kde krokodýli žijí.

Hadí kouzlo
Ovládání hadů na dálku - je vůbec něco takového možné? Opět dejme slovo Franku Hivesovi, který zakusil hadí kletbu sám na sobě: jeho pomocník, jenž byl soudním kurýrem, byl neprávem obviněn z krádeže. Mladíkova matka, čarodějka, které autor nemohl bez pomoci tlumočníka vysvětlit, že on není původcem nespravedlivého obvinění, na něj seslala hadí kletbu: již druhý den zabili sluhové a pomocníci patnáct jedovatých hadů, kteří jej pronásledovali na každém kroku. Rovněž Ing. Mareš popisuje dva případy cílených útoků jedovatých hadů na lidi, v jednom z nich byl očitým svědkem útoku na svého afrického spolupracovníka. Toto nebezpečné kouzlo často uplatňují pytláci a obchodníci s nelegálním zbožím proti strážcům rezervací a jiným činitelům spravedlnosti. A ještě dvě obávaná hadí kouzla existují: Afričany nazývané "zlý had" - malý šedý had, proti jehož jedu nepomáhá žádné sérum a který při zabití nekrvácí; James Neal byl této skutečnosti svědkem. Existuje i had, který uštkne a zmizí a smrt oběti je nevyhnutelná….

Studnice dalších, pro Evropana nepochopitelných záhad není tímto zdaleka vyčerpána. Na závěr bych chtěla jen poznamenat, že můj host, africký student z Pobřeží slonoviny, který se v roce 2006 zúčastnil jedné z mých přednášek a jehož strýc byl sám šamanem, potvrdil vše, co zde uvádím a to často ještě dříve, než jsem své všetečné otázky dovyslovila. Nemám důvod mu nevěřit, neboť i já vím, že svět je složitější a komplexnější, než jak se na prvý pohled jeví.
Před lety jsem navštívila Kubu a snažila jsem se dozvědět co možno nejvíce o místním kultu santería. Nedostala jsem se sice přímo do centra tohoto společenství, neboť oficiálně nebylo uznáno a působilo skrytě, ale žena, s níž jsem se spřátelila, mi sdělila tolik zajímavostí, že by stačily na zvláštní pojednání. Santería se praktikuje jako pomocná síla v domácnostech často, avšak spíše pro dobré účely. Ale i to opačné umí. Santería prostě "umí", řekla mi vážným hlasem moje kubánská známá. Ani jí nemám důvod nevěřit. Bylo to tak poutavé, že na toto setkání velmi ráda vzpomínám. Dokonce se mi někdy zdá, že mi má čarodějka - dobrodějka na dálku pomáhá, jak při loučení slíbila. Pokud tomu tak je, jsem jí vděčná.