Mám chuť na cestu kolem světa

Vždycky jsem byla tak trochu dobrodruh. Jenže takovej... uťápnutej, spíš snílek. Snila jsem o všem možném i nemožném, jenže mě v mých akcích brzdilo okolí, rodiče s poznámkou: "si spadla z višně, ne?"
Cca 2roky zpátky jsem se musela od rodičů odstěhovat, postavit se na vlastní nohy, avšak snít jsem nepřestala. Píšu básničky, povídky, deník, kde sním. Jenže kdo mý sny uskuteční? Jen a jen já. Nikdo jinej to za mě neudělá.
Co bych si v tuhle chvíli přála nejvíc? Klišé jako mít práci, bydlení, fajn partnera a zázemí nechám pro tuhle chvíli stranou.

Nějak jsem se ocitla v bodě, kdy potřebuju změnu ze zažitýho stereotypu, mám pocit, že stojím delší dobu na místě, kde se moc neposouvám, kam bych ráda.
Nedávno jsem viděla přednášku 2kluků, kteří na kole, jen tak, nalehko, projeli kus světa, jídlo si opatřovali dumpsterem,s minimem peněz, prostě jen tak....
A já bych ráda "jen tak" taky někam vypadla, ať už stopem, vlakem, pěšky....
Moc mě neláká samota hor, spíš poznat nový lidi, místa, kulturu, jídla, zvyky...
Měla jsem přítele, se kterým jsme toho dost procestovali, ale on tíhl spíš k samotě hor, lidí se víceméně stranil, ale jak člověk pozná kulturu daný země? Jen a pouze od krajanů.