Širý oceán

Širý oceán

Věděla jsem co udělat, ale… půjde to? Musí. Porozhlédla se po místnosti, kde viděla jen kosti. Zřejmě lidské, a velmi pravděpodobně dívčí. Oklepala se, ale vzala jednu kost a chytla se za své dlouhé vlasy a začala trhat. Bolelo to, ale musí něco vydržet. Musí se dostat pryč. Skrz prameny vlasů co odpadávaly, kapaly na zem i slzy. Možná že kdyby to trhala na řetězu, bolelo by to méně, ale už jen kousek, malinký kousek. Konečně dotrápila svou hlavu, ale ještě musí něco udělat s oblečením. Ale co? Jehlu a nit u sebe nemá a potřebuje si udělat kalhoty. Ze své hedvábné sukně si tou samou kostí udělala cáry. Kusy šatů a vlasů, které spadli na zem si okamžitě brali dívky, jako podestýlku. Zhrozila se, ale už jen vyčkávala. Tváře měla promáčené od slz a špína na šatech jen dokazovala to, co už dávno věděla. Už není Guvernantka Sheila d´e Leroy. Už je to Chris. Chris Roux.