Ukradené kolo

Ukázka z mé momentálně rozpracované knihy Hračka

---

     Vypálil.

     Hmyzí člověk dostal přímý zásah a rozprskl se na tisíce malých, barvami duhy světélkujících, trojúhelníčků a čtverečků, jenž se volně vznášely, než po pár okamžicích zmizely. Znovu se ozval výstřel a okolí ozářily malé předměty. Znovu a znovu, jak se připojil i Denis.

     Nejbližší mužíci už byli téměř na dosah čepelí. Jarin von Guttenhorf se postavil před chlapce, jenž pálili o sto šest všude kolem sebe a svou holí hrozil všem příchozím. Na okamžik nejistě zastavili. Toho okamžiku myšák využil, stál na třech nohách a v přední tlapce svíral svou zbraň.

     Prudce skočil vpřed a drápky zadních nohou se zaryl do těla prvního nepřítele a odrazil se od něj. Broučník se v okamžiku rozprskl na změť světel. To už se ale ozývaly tupé nárazy kovu a dřeva do měkkých těl a kostí.

      I Denis sáhl po meči a se svým dřevěným tělem, které mu nyní sloužilo jako štít se vrhl do boje. Zběsile máchal čepelí ze strany na stranu a jako zázrakem si snad každý jeho úder našel svůj cíl. Tom neustále nabíjel flintu a nyní již zkušenými pohyby své dva přátele kryl zezadu, zády natlačený na malém stromku, zatímco jej spojenci bránili.

      Zdaleka nejvíce zářezů měl však bezesporu Jarin. Myšák se stále nepochopitelnou rychlostí míhal po bojišti sem a tam, neustále kryl Thomase a bez přestání se ozývaly tupé údery jeho hole. Všude kolem něj svítily čtverečky a trojúhelníky vznášející se ve větru. Zástupy mužíků se zdály být nekonečné a Tomovi již docházely náboje.

      Trvalo to kratší dobu než doufal, dokud jej nedostatek nábojů nedonutil vyměnit zbraň za příruční revolver, jenž mu byl darován. Zdálo se, že zástupy nepřátel začínají řídnout. Jako zázrakem zatím Thomas neutrpěl ani jeden jediný šrám. Nevěděl zatím, jak na tom byli jeho přátelé.

     Zahlédl, jak se na okamžik mezi nepřáteli vztyčil Jarin ve svém slaměném klobouku. Několika rychlými pohyby nechal zmizet pět dalších nepřátel. Jeden mu uštědřil ránu do ruky. Otočil se k němu a hryzl. Ačkoli hmyzák zmizel, další mu zatím stačil zaseknout čepel do ramene a zachytit se klobouku. Jarin očividně zcela divoce a v naprosté zuřivosti několikrát nepřítele drápl, strhl si z hlavy klobouk a mistrným pohybem vyhodil nepřítele nekontrolovatelně do vzduchu.

     Pouze šťastnou náhodou hmyzí bojovník převzal kontrolu nad svým tělem a zůstal se vznášet ve vzduchu. Jeho křídla rychle kmitala sem a tam. Jarin ale očividně neskončil - vymrštil se do vzduchu, s kloboukem v jedné a holí v druhé ruce.

     Zdálo se, že několikrát nepřítele dokonce sekl i hranou klobouku a při každém seknutí vylétli oba o kousek výš, zatímco do něj bezhlavě bušil sovu holí. Konečně se rozprskl a myšák dopadl na zem. Pouze co přistál, podivně se zkroutil v úhybném manévru. Mrštil svým kloboukem po nepřátelích, jenž se k němu blížili a zatím sám vyřídil útočníka přímo u něj.

     Kolem létaly střely z pistole, které vždy našly svůj cíl. I Denis již očividně našel svůj styl boje a nyní kosil jednoho nepřítele za druhým.

     Konečně bylo po boji. Thomas stále neměl ani škrábanec, zato myšák s loutkou vypadali naprosto příšerně. Jarin na mnoha místech krvácel z mnoha zle vypadajících ran, zatímco Denisovi chyběly odsekané kousky jeho dřevěného těla.

     Tom se na ně zděšeně a lítostivě díval, ale oba jen zakroutili hlavou, na znamení toho, že jsou v pořádku. Okamžik poté nemohl uvěřit svým očím. Oba dva jeho přátelé se během pár mrknutí oka úplně vyléčili a Denisovi dorostly usekané části. To už ale von Guttenhorf zvedal ze země Albertovo kolo a kynul chlapcům, aby se vydali za ním.

      Vraceli se nazpět k malé osadě živých vozidel. Spěchali tou samou pěšinkou, kterou si vyšlapali už, když šli sem. Mezi rychlými kroky se Thomas neustále otáčel a díval všude okolo. Ve strachu, že se vynoří další hmyzí mužíci co nejpevněji svíral svou pistol s několika posledními náboji. Jarin mezitím kráčel velmi rychle a pomáhal si přitom holí. Chlapci mu sotva stačili.

     Díky rychlému tempu se ale velmi brzy znovu dostali ze Zlolesa a jejich nohy opět stouply na Velikou louku. Už se to zdálo jen jako kousek zpět k Albertovi. Měli poté slíbeno, že je zaveze do Sémisu, prý to bylo nejbližší město.

     Kdykoli se pokusili na myšáka promluvit, utišil je s tím, že musí přemýšlet. Stále  mlčel. A mlčel až do té doby, dokud se opět nedostali k jeho plechovému příteli. S úsměvem na tváři mu předával ukradené kolo. Albert se smál a ihned znovunalezenou část několikrát naprázdno ve vzduchu vyzkoušel.Fungovalo bezchybně.

     Na nic víc čekat nepotřebovali a proto ihned vyrazili. Jarin seděl sám vepředu na sedadle spolujezdce, zatímco chlapci obsadili zadní sedačky a začali se na nich ihned pošťuchovat. Albert uháněl co nejrychleji to šlo po cestě ze suché hlíny, jenž vedla až k Sémisu, kde se nacházel jejich cíl. Thomasovi se zdálo, jako by si Jarin s jeho dávným kamarádem něco potichu šeptali, zatímco Denis se nezúčastněně díval z okénka a kochal se krajinou.

     Skutečně projížděli kouzelnými místy. Kolem dokola viděl pouze rozkvetlé květiny všech barev, které různě veliké ostrůvky v zelené sytě trávě. Až po nějaké chvíli se v dáli na obzoru před nimi začínaly rýsovat obrysy ostrých hor a když už se trošku zešeřilo, dorazili konečně k úpatí prvních z nich.

---

Nezapomeňte zanechat komentář

Líbí se Vám příběh o Thomasovi? Zjistěte více

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz