PŘÍBĚH DRAČÍHO PÁNA - kapitola 3

KAPITOLA 3

PEVNOST NATHRODOM A KRÁL VERESNAV

Lesní jahody, borůvky a ostružiny, to byla Jasonova běžná strava. Někdy švestka, jablko a hrušky. Když drak ulovil ovci, měl Jason i maso, o které se drak jen velmi nerad dělil. To spíše ulovil rybu, kterou si mohl nechat pro sebe. Jason několik kilo zhubl, ale nevadilo mu to, jeho vzdušné oblečení mu stále padlo a tak nebyl důvod se ztrátou kil zabývat. Tušil, že v budoucnu vše bude v pořádku a on si nebude muset dělat starosti.                                                                                          Postesklo se mu po domově, po otci a matce a toužil je navštívit. Vydal se tedy do Iligardis na jih země. Draka nechal v blízkém háji a vydal se pěšky do Kern Haul. Putoval hlavní cestou lukami, kolem jezírek a s první hvězdou, která se objevila na smrákající se obloze dorazil k hradbám města. Vešel známou branou a ulicí směrem k místu, kde bydlel jeho otec a matka. Zabočil vpravo do úzké uličky vedoucí kolem krejčovství a mířil ke křižovatce, kde na protějším rohu stála hospoda U Šmírovce. Pokračoval rovně kolem domů a slunce již zapadlo za hradby, takže v ulicích byla tma. Jason se ale nebál, protože ulice znal a znal lidi, kteří zde žili.                             Vyšel z tmavé uličky do ulice vedoucí k tržišti a opět spatřil svůj domov. Vrátili se mu vzpomínky na nedávné chvíle i jeho dětství a zatoužil po hřejivém obětí své matky. Pocítil stesk i radost a nervózně se vydal k domu spojeného s kovářskou dílnou jeho otce. V jednom okně plápolalo světlo od zapálených svíček. Svižně došel ke dveřím a zaťukal. Po chvilce se otevřeli a Jason spatřil překvapenou tvář otce, který se radostně otáčí aby zavolal na Marian, svou ženu. Otec se rozesmál a v tu chvíli dorazila zvědavá matka. Tom svého syna přitáhl k sobě a pevně ho objal. Marian se k němu přidala a Jason pocítil hřejivý a laskavý dotek rodičů. Byl tak rád, že je doma a s velkou radostí byl uvítán. Matka mu ihned přinesla něco k jídlu a připojila se ke zbytku u stolu.                                                             

 Tom a Marian chtěli vědět o všem, co se Jasonovy venku přihodilo, co prožil a zda našel to kvůli čemu odešel. Jason jim vše pověděl, nic neskrýval. Když se rodiče dozvěděli v jakém nebezpečí žije, vyděsilo je to. Marian se velmi rozrušila a přála si, aby její syn už nikdy neodešel. Nechtěla, aby Jason riskoval svůj život a zemřel mladý. Prosebně se podívala na Toma a doufala, že ji pomůže ale on nesdílel její strach. Bál se o svého syna ale chápal jeho touhu a rozhodnutí, které učinil. Jeho svět byl prostě jiný a nikdo mu v tom nemohl bránit. Tom Marian uklidnil a přivedl ji na jiné myšlenky. Když byl tom s jasonem o samotě, pověděl mu o králově výnosu. Veresnav pověřil všechny lovce z Iligardis a z okolních zemí aby se připojili k honu na draka. Cíl byl jediný, král chtěl mít drakovu hlavu na vystavenou na dvoře, aby všichni viděli, jakou má král moc a že ani před drakem se neschová. Jason si uvědomoval obrovské riziko ale byl rozhodnut přežít a nedopustit, aby byli draci vyhlazeni.                                                                                         Zbytek večera strávili u krbu a Jason doma opět strávil noc. Brzy ráno odešel, ještě když rodiče spali, kradmo se vyplížil z domu a stejnou cestou se vrátil k bráně, až vyšel z města a ztratil se za prvními kopci. Za nedlouho došel k místu, kde na něj čekal drak. Nemohl se rodinou dále zabývat, měl jiný úkol. Hlavou se mu honila myšlenka na sjednocení draků. Chtěl všechny najít a spojit je pod svou vládu. A tak se stalo, že Nelrëon na něj upnul svou pozornost a vedl ho do pustiny na východě a způsobil, že k němu přišli všichni draci země, opustili hory a svá doupata a shromáždili se u něj v pustině. Jason napočítal šestnáct draků včetně svého, kterého pojmenoval  Naltaron. Všichni draci byli stejné barvy ale různé velikosti, samci a samice. Jason draky ovládal svou vůlí a způsobil, aby se mu draci poklonili. Ti v něm cítili nezměrnou autoritu jako vůdce, alfa samce, který je povede cestou ohně a života. Všichni do jednoho mu byli oddáni a Jasona naplnil oheň a obrovská autorita. S takovou silou mohl vládnout světu, ale věděl, že je pouze na začátku cesty a že bude obtížná. Stal se dračím Pánem a jeho život byl navždy svázán s dračí krví. A tak se Nelrëonovi podařilo, co zamýšlel. Spojil člověka s drakem a udělal z něj svou loutku, aby ničil svět, který Arya a jeho synové stvořili.

Jason se přemístil na sever Iligardis a zhotovil tam svou pevnost, kovárnu a síně, kde by mohli draci přebývat, pokud nebudou v horách. Ukoval si zbroj a kopí a nějaké pláty, které nasadil na draky. Dlouho nikdo o jeho pevnosti Nathrodom nevěděl až na zvědavé dobrodruhy, kteří Jasonovu pevnost objevili a pověděli o ní v zemi. Král Veresnav okamžitě vyslal zvědy, aby zjistili o pevnosti víc. Ti se vrátili se znepokojivou zprávou, že uvnitř pevnosti se chovají draci. Veresnav dostál názoru, že draci, kteří napadli farmy a byli přepadeni lovci, musejí pocházet z toho místa, rozhodl se tedy, že vyšle malou skupinu vojáků a mluvčího, aby dali na vědomí pánu pevnosti, že se zodpovídá za draky a jejich činy a za smrt dobytka. Skupina tedy vyšla a zaklepala na dveře pevnosti a požadovala jejího majitele. Jason vyšel ve své zbroji a představil se jim jako Kyrael, Pán draků a Pán Nathrodomu. Předstoupil mluvčí a obvinil Jasona ze smrti dobytka rukou jeho draků. Musel se tedy dostavit před krále a zaplatit pokutu, která by pokryla starosti krále a ztrátu dobytka farmářů. Jason se rozhodl argumentovat, že je proti přírodě aby byla pokuta za koloběh. Drak má stejné právo na život jako každé jiné zvíře a jako každé jiné zvíře i drak má právo na potravu. Mravenečník žere mravence, orel žere zajíce, medvěd žere ryby a drak žere dobytek. Dodal, že i člověk žere dobytek. Neprovinil se tedy ničím proti zákonu člověka a zákonu přírody. Odmítl předstoupit před krále a platit pokutu proti přírodě. S tím se Jason otočil a zmizel za dveřmi pevnosti.                                                                                              Mluvčí podal králi zprávu a ten se rozhněval. Jason musel být potrestán. Navrhl, aby vydal jednoho ze svých draků, který měl být usmrcen a tak vyrovnal dluh vůči farmářům. Veresnav vyslal posla se zprávou a ten ji doručil až k branám Nathrodomu. Jason si zprávu přečetl a chvíli nad ní přemýšlel, ale došel k závěru, že drak má stále právo na život a patří do koloběhu života. Poslal po poslovi omluvu farmářům a sdělil jim svůj argument. Když si král zprávu od posla vyslechl, rozhodl se ji nepředat farmářům, ale nechat si ji pro sebe. Poslal tedy mluvčího, aby Pánovy draků připomněl, že jako občan Iligardis musí platit králi daně. Na to Kyrael odpověděl, že země ve které žije, je zemí Pána draků a tudíž nemusí platit žádné daně, neboť se nenachází na území Iligardis. Veresnav se tou zprávou rozzuřil a svolal všechny rádce aby se radili proti Pánu draků a dostali ho pod svoji vládu, král se ho totiž tajně obával. Nejdříve bylo navrženo, aby se Pánovy draků připomnělo, kde jsou hranice země a podle toho se dál postupovalo, ale Kyrael odvětil, že severní hranice Iligardis končí tam, kde končí les a jeho pevnost se nachází daleko od lesa blíže k řece Goldien. Veresnav věděl, že má Kyrael pravdu a proto se obrátil na občany, zda si přejí, aby za jejich zády volně žili draci, nebo aby se Kyrael podvolil pod vládu Veresnava a jeho kontrolu. Velká většina lidí měla z draků strach a proto hlasovali, aby se Pán draků připojil k Iligardis a nechal své draky kontrolovat. S tím Kyrael nemohl souhlasit a argumentoval králi, že draci neohrožují lidské životy a není třeba se jich bát. Také mu sdělil, že potravu bude hledat ve volné přírodě, takže se nemusejí farmáři strachovat o svůj dobytek. To Veresnava neuspokojilo a dostal strach z lidí. Ztratil by jejich přízeň, kdyby neudělal to, co lidé chtějí. Rozeslal po zemi psaní, aby všichni lidé věděli, že Pán draků Kyrael a jeho draci nejsou nebezpeční, nemusí se bát o své životy a životy dobytka a domácích zvířat. Prohlásil, že lid Iligardský a Nathrodom budou vedle sebe žít přátelsky a pokud bude třeba, budou si vzájemně pomáhat. Po rozvěšení těchto dopisů na nástěnkách ve městě a dalších vesnicích se lid trochu uklidnil, ale stále byli tací, kteří toto prohlášení neschvalovali.