PŘÍBĚH Z LOREONU

PŘÍBĚH Z LOREONU

Byl jeden cestovatel. Jmenoval se Acheles a přicestoval do jižní země s mořem, do Loreonu. Přicestoval z daleka a jeho cesty ho zavedly až k dlouhému pobřeží královského Faer Lamu. Loreonské pobřeží tvořil kámen a na spoustě místech se tyčili kamenné věže. Moře Loreonu bylo krásně modré a nad hlavami létaly bílý racci. Několik dní se Acheles potuloval Loreonským pobřeží a přemýšlel, kam se vydat dál. Jednoho dne na pláži potkal mladou dívku a dal se s ní do řeči. Když se ho dívka zeptala, odkud přicestoval, řekl jen, že zdaleka.

„Nemáš domov?“ zeptala se dívka, jež se jmenovala Kataryna.
„Cesta je můj domov.“ odpověděl. Acheles se toulal pobřežím a dívka ho každý den navštěvovala. Za nějaký čas se spřátelili a Acheles jí vyprávěl příběhy ze svých cest, o zemích na severu a jejich královstvích, o táhnoucích se horách od západu k východu, o divočině a pustinách.
Jednoho dne, když Kataryna hledala na pobřeží Achela, poranila si nohu o kámen a volala o pomoc. Byl to právě Acheles, kdo její volání slyšel a ihned k ní přiběhl. Vzal ji a odnesl v náruči dlouhou cestou do Faer Lamu. Kataryna ho naváděla ke svému domovu a on pokračoval ulicí do mírných kopců. Až když se přiblížili k hradu, začal mít Acheles podezření, ale nic neřekl. Stráže jim vyběhli vstříc a o dívku se postarali. Acheles je následoval až k hradní ošetřovatelně a tam zjistil, že je Kataryna dcerou krále.

Když byla Kataryna ošetřena, naléhala na Achela aby s ní zůstal. Souhlasil a později se tak setkal se samotným králem Luciusem. Byl to starý muž. Lucius si přál aby se Acheles zúčastnil večeře a tak se všichni setkali večer u jednoho stolu. Kromě samotného krále, jeho dcery a Achela sedělo u stolu i několik dvořanů. Acheles se v takové společnosti necítil zrovna nejlépe.
Když už se mělo podávat jídlo, vstoupila do místnosti žena a přisedla si ke stolu. Acheles na ní mohl oči nechat.

„Pozdě jako vždy.“ poznamenal Lucius. Žena na to nic neřekla.
„Teď už jsme tu všichni. A nyní mi prosím dovolte, abych vám představil Achela, který s námi dnes povečeří. Kataryna se dnes na pláži zranila a Acheles byl jediný, kdo jí pomohl a v náruči Katarynu přinesl až na ošetřovnu, proto tu dnes s námi bude večeřet.“ řekl král Lucius. Acheles a žena se na sebe podívali a byla to láska na první pohled.

„Kdo je to?“ zeptal se Acheles vedle sedící Kataryny.
„Přece moje starší sestra Rebeka.“
Acheles nebyl schopen pořádně jíst, stále se totiž díval na Rebeku. I ona se zdráhala a jen velmi skromně přikusovala. Nikdo jiný si těch pohledů u stolu nevšiml a večeřeli jako obvykle.

„Musíš mě s ní seznámit.“ řekl Acheles a tak se i stalo. Po večeři je Kataryna spolu seznámila, ale nedošlo jí, co se mezi nimi odehrává. Ona sama k Achelovi chovala city. Toho večera se Acheles s Rebekou ještě jednou viděli, když se setkali po domluvené schůzce na tajném místě. Ve vyšších místech hradu byla místnost, která se využívala jako kumbál a v tom kumbále bylo okno, ze kterého se dalo překročit na nedalekou větev stromu. Rebeka v kumbále již čekala, když se Acheles ze stromu do okna dostal.

„Dokázal jsi to.“ řekla Rebeka.
„Pro tebe cokoliv. Snesl bych ti i hvězdu z noční oblohy.“ řekl Acheles. Ti dva spolu stáli v okně a čas se pro ně zastavil. Utápěli se spolu v očích toho druhého a připadalo jim, že to nikdy neskončí. Druhý den procházel Acheles kamennými věžemi a čekal na Rebeku. Trvalo to takhle několik dní než Achela našla Kataryna a pověděla mu, že ho hledala.

„Čekám zde na tvoji sestru.“
„Rebeku?“ zeptala se Kataryna, jako by sester měla více.
„Ano, scházíme se zde každý den.“ řekl Acheles.
„Proč?“
„Miluji tvou sestru a ona miluje mne.“ řekl zasněně Acheles, ale když to Kataryna slyšela, bodlo jí u srdce, protože i ona si na Achela myslela. V ten okamžik jí zhořkl svět a utekla od Achela zpátky do města. Celý den potom smutnila ve své komnatě. Tu noc nemohla spát a proto se vydala do kuchyně, ale na chodbě viděla Rebeku a rozhodla se jí sledovat. Rebeka nevědomky zavedla Katarynu až do kumbálu, kde se setkávala s Achelem. Tak Kataryna odhalila jejich tajnou věc a měla na svou sestru vztek. Vrátila se do své komnaty a přemýšlela, jak jejich lásce zabránit. Následující den to Kataryna řekla králi a Lucius se velmi rozhněval. Nechal si Rebeku zavolat a zakázal ji se s Achelem stýkat. Rebeka ale otce neposlechla, protože nedokázala svému srdci poručit a dál se s Achelem vídala.
Kataryna o tom věděla a znovu otci pověděla, že se tajně stýkají. Lucius se tedy rozhodl Rebeku uvěznit do doby, než její láska opadne. Zavřel ji do její komnaty a ona již nemohla vycházet. Dělala si starosti, protože to neměla jak Achelovi říct a on na ní bude dnes v noci čekat. Toho ovšem využila Kataryna, která v noci tajně vkročila do kumbálu a čekala až se Acheles ukáže.

Když se tak stalo, pověděla mu, že o nich král ví a že nechal Rebeku uvěznit aby se již nemohli vídat.
„Čím jsem se krále tak dotkl?“ zeptal se Acheles, ale Kataryna mu neodpověděla. Rozhodl se Faer Lam opustit, dokonce i jeho pobřeží a vydal se na východ přes kopce. Přepadl ho žal a tak se stalo, že ho již cestování netěšilo. Myslel si, že když ztratil Rebeku, ztratil i smysl života. Zatoulal se krajinou až do vzdáleného lesa a vstoupil do něj. Ztratil se a hodiny hledal cestu ven. Padla tma a les velmi potemněl, takže bylo nemožné cestu najít.
Po nějaké době bloudění narazil Acheles na zvláštní stavení. Svoji architekturou připomínalo ptačí hnízdo obřích rozměrů. Rozhodl se jej prozkoumat a přečkat v něm noc.
Když už se připravoval ke spánku, něco ho vylekalo. V ptačím hnízdě se rozhořela louče a osvětlila prostor. Acheles viděl někoho se pohybovat a snažil se před ním skrýt. Nakonec byl odhalen a tak spatřil majitele obřího hnízda. Když Acheles viděl jeho tvář polekal se, byl to ptačí muž, člověk s ptačí hlavou. Jeho paže se podobali křídlu na jehož konci byla dlaň s prsty.

„Nelekej se.“ řekl ptačí muž.
„Kdo jsi?“
„Řeknu ti, kdo jsem, když mi slíbíš, že neodejdeš.“
„Dobrá.“ řekl klidněji Acheles.
„Už jsi o mě slyšel. Já jsem ten ptačí muž.“
„Nejsem zdejší. Jak se jmenuješ?“
„Moje jméno je Matyus a jsem alchymistou.“
„Ptačí muž?“ zeptal se Acheles.
„Ano, ale tím příběhem tě nebudu zatěžovat. Spíš mi pověz, kdo jsi ty a co děláš v mém hnízdě?“ zeptal se Matyus.
„Utekl jsem z Faer Lamu.“
„Říkal jsi, že nejsi zdejší.“
„To ano. V Loreonu jsem krátce.“ řekl Acheles zasmušile.
„Pověz mi, co se stalo?“ zeptal se Matyus a tak se Acheles rozpovídal a strávil v hnízdě celou noc. Pověděl, jak přicestoval do země a jak se dostal ke králi a Rebece. Pověděl mu o své lásce a jak jim král Lucius zakázal se stýkat.

„Když král zjistil, že i přes jeho zákaz se se mnou Rebeka stýká, uvěznil ji.“
„To je mi líto. Nikdo by neměl žádné lásce bránit.“ řekl ptačí muž a soucítil s ním.
„Můžeš zde zůstat, jak dlouho budeš potřebovat. Něco spolu vymyslíme.“ dodal.

Druhý den
„Mám pro tebe něco, co vyřeší tvůj problém.“ řekl Matyus. Acheles ptačího muže sledoval, jak z temného koutu svého obydlí vytahuje jakýsi nástroj.
„Jsou už sice starší, ale pořád fungují.“ Matyus držel v rukách křídla vyrobená za starých časů. „Nikdo by to do nich neřekl, ale tahle křídla umějí opravdu létat. Pojď si je vyzkoušet.“ pobídl ptačí muž Achelese.
Nasadil si je a utáhl popruhy. Křídla se roztáhla a vyklepala z perutí nanesený prach. Acheles se s ptačím mužem přesunuli do vyššího patra, kde byl prostor pro vzlet.
„Jen mysli na to, jak s nimi máváš.“ řekl Matyus. Acheles udělal přesně tak a křídla se rozmáchla a pak ještě jednou. Acheles se rozeběhl a vyskočil z ptačího hnízda. Stará křídla se rozmávala a Acheles letěl. Nabral rychlost a výšku a vítr mu vplul do vlasů. Byl to úžasný pocit. Cítil se tak svobodný, právě jako pták.
Vzdálený les ihned ztratil z dohledu a přímo pod jeho tělem ubíhala Loreonská krajina. Acheles měl pocit, že vidí až za horizont a může letět kamkoliv. Zdálo se, že už mu nic nemůže stát v cestě. Udělal oblouk, nabral zpět ztracenou výšku a zamířil do ptačího hnízda.

„Jsou úžasná.“ řekl Acheles.
„Věděl jsem, že se ti budou líbit. Dnes večer až vyjde měsíc zaletíš za svou láskou a budete opět spolu.“
„Jak se ti odvděčím?“ namítl Acheles.
„Tím, že budeš žít svůj život.“ odpověděl Matyus.

Přesně jak se setmělo a měsíc se vyšplhal do svých míst, Acheles již stál připravený ve vrchní místnosti. Nemohl se dočkat až Rebeku zase uvidí. Když nastal ten správný čas, Acheles se rozeběhl, vyskočil z hnízda a křídla se rozmávala. Nabral rychlost a v přiměřené výšce letěl směrem k Faer Lamu. Měsíc mu svítil na cestu za jeho milovanou a skutečně, po nějaké chvíli Acheles přiletěl k hradu do okna, kde se nacházela Rebeky komnata. Vstoupil oknem do místnosti a spatřil ji. Nejprve se Rebeka polekala, ale když viděla Achelovu tvář, rozzářil se na její tváři úsměv.

„Achele.“ vykřikla radostí.
„Rebeko, konečně.“ dodal Acheles. Ti dva se semkli v objetí a nechtěli se jeden druhého vzdát.
„Co to máš na sobě?“ zeptala se Rebeka.
„Potkal jsem jednoho muže a ten mi dal tyhle zázračná křídla.“
Rebeka nevěděla, co na to říct. Nevěřila vlastním očím. Byl to tak nádherný pocit, když spolu mohli být jako jeden.
I když měli pocit, že se čas zastavil, minula půlnoc a Acheles se musel vrátit. Nemohl z hradu odletět za světla. Rozloučili se v dalším objetí a políbili se. Acheles si nasadil křídla a vyklouzl oknem ven. Rebeka ho k oknu následovala a jen světlo měsíce jí dovolilo spatřit na okamžik vzdalujícího se Achelese. Ten se vrátil do ptačího hnízda, kde ho již očekával Matyus.

A tak každý večer, když už byla tma a měsíc byl dost silný aby osvětloval krajinu, se Acheles vydával do Faer Lamu za uvězněnou Rebekou aby mohli být chvíli spolu. Ta chvilka byla nepopsatelná a zdálo se jako věčnost, když spolu nebyli.

Nastal den, kdy král Lucius zeslábl a přiblížil se jeho čas konce. Nechal si zavolat Rebeku a zeptal se jí, co by si přála. Chtěl jí totiž požehnat.
„Chci Achela za muže.“ řekla. Luciusovi se to nelíbilo, protože Acheles nebyl urozeného původu. Nakonec se jeho srdce obměkčilo a dal Rebece požehnání aby se Acheles stal jejím mužem. Lucius si zavolal i Achela aby s ním promluvil a požehnal mu.

„I když se mi ta představa nezdá, štěstí mé dcery je důležitější než královský trůn. Ona bude tvoje vlastní a podle toho se k ní tak budeš chovat.“ řekl Lucius.
„Děkuji, můj králi. Bude tím nejdražším, co v životě mám.“ řekl Acheles. Za několik dní král Lucius, panovník Loreonu, zemřel. Všichni smutnili a každý na svém místě v Loreonu uctil jeho památku. Pohřeb to byl opravdu královský.
Potom, co lid několik dní truchlil se jeho pozornost přesunula k další královské záležitosti. Jelikož nebyla žádná královna, tedy Luciusova žena, kralování připadlo rázem na prvorozeného potomka, tedy Rebeku.
A tak byla Rebeka korunována a prohlášena královnou Loreonu. Hned na to se konali přípravy na svatbu. Již se nemusela scházet s Achelem tajně a proto byl ve Faer Lamu každý den. Do města se sešla celá země aby byla přítomna královské svatbě. Acheles a královna Rebeka byli oddáni a za několik dní byl jmenován králem i on. Hlavou země ale zůstala Rebeka.

I když byl Matyus na svatbu pozván, nezúčastnil se ji. Bál se totiž, že by hosty svým vzhledem lekal. Již několik let před tím pracoval na lektvaru, který by dokázal změnit jeho vzhled a už byl velice blízko k jeho dokončení. Zatím však musel s návštěvou Faer Lamu ještě počkat. V té době se král a královna těšili ze své lásky a ulice města rozzařovali svou přítomností. I jejich láska chtěla nést ovoce a proto se snažili o její plod, ale čas a nepředvídatelná událost hráli proti.
Královna Rebeka musela odcestovat na sever a řešit královské povinnosti, když si Iligardis začalo nárokovat území, na kterém se nacházelo naleziště vzácného kovu, které spadalo těsně k severní hranici Loreonu. Mazaný král Iligardis chtěl okamžitě Rebeku přechytračit a donutit jí k nějaké chybě jakožto nové vládkyni. Myslel si, že když přesune svou armádu k hranicím, královna dostane strach a aby raději předešla válce, udělá ústupky.
V těch dnech, Acheles navštívil Matyuse a sdělil mu, co se v království děje. Matyus si krále, svého přítele vyslechl a pověděl mu, že na takovou situaci možná má nějaké řešení.

„Co pak bych to byl za alchymistu, kdybych na vše neměl nějaký ten lektvar.“ řekl Matyus.
„I tohle by jsi dokázal vyřešit?“ zeptal se Acheles řečnicky.
„Mnoho, ne všechno.“ pravil Matyus. „Podívej sem.“ pokračoval a odhrnul starou deku z velké, ještě starší truhly. Acheles se na ní podíval a napadlo ho, že se v ní ukrývá nějaký poklad.
„Usuzuješ, že se král nechá uplatit?“
„Král Iligardis ano.“ odpověděl ptačí muž a odkryl obsah truhly. „Tohle bude pro krále velice lákavé.“
Acheles spatřil obsah truhly a jeho oči se rozzářili. Nikdy by ho nenapadlo, že by Matyus něco takového vlastnil. Za obsah truhly by si mohl koupit celý Loreon. Truhla byla až po okraj naplněna mincemi z elektra.

„Kde jsi k takovému jmění přišel?“ zeptal se toužebně Acheles.
„Ze slepic.“
„Cože? Ze slepic? To ti místo vajec snášeli elektrum?“
„Ale kde pak. Ve skutečnosti to je slepičí peří, jen jsem ho přeměnil, aby vypadalo jako kov. Ta truhla nemá žádnou hodnotu, to ale král Iligardis neví a bude si myslet, že je to skutečně elektrum.“ řekl ptačí muž. Acheles tomu nemohl věřit.

„Matyusi, ty jsi učiněný zázrak.“ radoval se Acheles. A tak se vše domluvilo a velká truhla se dopravila na sever. Rebeka darovala truhlu králi Iligardis a ten ji chamtivě přijal. O předem požadované území ztratil rázem zájem a problém byl vyřešen.
To však již bylo podruhé, co ptačí muž Achelovi pomohl a tentokrát možná zachránil i několik životů.

„Co za to chceš?“ zeptal se Acheles.
„Chci bydlet na královském dvoře.“ odpověděl jasně Matyus.
„Já myslel, že se chceš lidem stranit abys je neděsil?“
„To je pravda. Ale také je pravda, že zanedlouho dokončím svůj lektvar na změnu vzhledu. Až tak učiním, chci bydlet na královském dvoře. To je můj požadavek za moje provedené služby.“ řekl Matyus.

„Přestěhovat tě na královský dvůr? To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat, příteli.“

A tak se Matyus přestěhoval na královský dvůr, zatím ale jen v tajnosti aby se ho lidé nebáli. Acheles ale naléhal aby Maytus poznal nejprve Rebeku a tak souhlasil. Seznámil se s ní ve své ptačí podobě a Rebeka se ho nebála. Od okamžiku, kdy jí spatřil mu padla do oka a on na ní musel stále myslet. Snažil se bojovat proti svým pocitům ale nakonec ho přemohly a on se do Rebeky zamiloval a stále na ní myslel.

Král s královnou se nadále snažili o potomka, ale zatím marně. Jednoho večera, když byl Matyus v zajetí svých pocitů, které choval ke královně, se mu podařilo přidal do svého lektvaru novou přísadu. Chtíč. Tak byl lektvar dokončen a ptačí muž jej ihned vyzkoušel. Jeho vzhled se začal měnit a jeho ptačí hlava se formovala do lidské podoby. Nebyla to ale jen tak nějaká podoba. Matyus vypadal přesně jako král Acheles.
A tak v záplavě pocitů, se odhodlal a vyhledal královnu. Našel ji v jejích komnatách a byla sama. Rebeka si myslela, že ji navštívil král a tak ji Matyus vzal a lehl si s ní. Potom se ptačí muž vrátil k sobě a plný výčitek si roztrhl oděv a celou noc hořce plakal. Jeho city ke královně ho opustili a říkal si „Jak jsem to mohl svému příteli udělat?“

Uplynul nějaký čas a Rebeka otěhotněla. Oba dva měli s králem velkou radost. Acheles ani Rebeka však nevěděli, že za to může Matyusovo počínání. Po celém královském dvoře se rozneslo, že král s královnou čekají potomka a celý Loreon se radoval. Jediný, kdo nesdílel radost z Rebečina těhotenství byl Matyus, který se uzavřel ve svých komnatách a nevycházel ven. Litoval lektvaru, který vyrobil a již ho nikdy nepoužil. Dál se skrýval ve své ptačí podobě a nikoho nechtěl vidět. Ani králi nedovolil aby ho navštívil a předstíral, že je nemocný.

Když nastal ten správný čas a plod v královnině lůně uzrál, přiblížil se její porod. To, co se ale narodilo porodním bábám vyrazilo dech. Miminko mělo ptačí hlavu. Rebeka se rozplakala zděšením a samotný král tomu nemohl uvěřit. Jak se to mohlo stát? Myslel si, že je prokletý a roztrhl si oděv. Po královském dvoře se rozneslo, co se královně narodilo a lid si mezi sebou začal říkat povídačky a ke královu uchu se dostalo, že královna ležela s alchymistou, ptačím mužem. Acheles se tedy rozhodl Matyuse navštívit. Našel ho zahrabaného v jeho komnatě a ptačí muž dostal velký strach.

„Jsem prokletý? Může za to naše přátelství?“ ptal se Acheles.
„Nejsi prokletý králi, ani já ne.“
„Tak jak se to mohlo stát? Uvalil snad Lucius na nás kletbu? Co jsem provedl?“
„Ne, nebyl to král Lucius.“ pravil ptačí muž a měl stále větší strach.
„Jistě za to může podvod, který jsme přichystali na krále Iligardis.“ myslel si Acheles.
„Ne, ty za to nemůžeš králi. Prosím odpusť mi Achele,“ vyznal se Matyus, „je to moje chyba … to já králi. Použil jsem svého umění abych byl jako ty a lehl jsem si s královnou. Odpusť mi příteli.“
„Ty? Takže je pravda, co se povídá? Jak jsi mohl?“ zuřil král.
„Prosím, odpusť mi, že mé srdce po královně zatoužilo.“
„Je to tedy tvoje dítě.“ pravil Acheles a vrhl se na ptačího muže. Matyus se hbitě vyhnul, roztáhl svá křídla a odletěl oknem pryč.

Acheles byl znechucen ale necítil k Rebece zlost. Nemohla za to. Uplynuly týdny a král s královnou se rozhodovali, co s dítětem udělají. Nemělo ještě ani jméno. Rebeka se rozhodla, že si dítě nechá a Acheles tedy souhlasil, i když dvůr byl proti. Loreon upadl do zmatku.
Král s královnou si dítě nechali ale nedokázali se z toho vzpamatovat. Na zemi padl stín a nikdo se nechtěl radovat.
Královnu dostihlo trauma, že dala život něčemu takovému a upadla do letargie. Král trávil čas odděleně ve svých komnatách a nechtěl s nikým mluvit. Dokonce i jeho zlaté vlasy zešedivěly. Z letargie se stala nemoc a Rebeku opouštěl život. Na celém královském dvoře nebyl nikdo, kdo by jí dokázal vyléčit. Královi rádci ale radili, „Zavolej ptačího muže, jedině on dokáže královnu uzdravit.“ Acheles nechtěl o Matyusovi ani slyšet, ale nakonec se podvolil. Odcestoval do vzdáleného lesa aby ptačího muže vyhledal, neboť si myslel, že právě do svého hnízda se Matyus vrátil.

Matyus se vylekal, když krále uviděl, protože si myslel, že ho přišel zabít.
„Přišel jsi mě zabít?“
„Ne. Dnes potřebuji znovu tvou pomoc.“ odvětil Acheles. A tak se Matyus vrátil do Faer Lamu aby královnu vyléčil. Přistoupil k jejímu lůžku aby si jí prohlédl a podal jí několik lektvarů aby viděl, jak bude její tělo reagovat. Podle toho poznal, jaký lék nasadit. Matyus si nechal přinést svoji laboratoř a začal pracovat na léku. Za několik dní byl hotov a on ho královně podal.
„Za dvacet čtyři hodin poznáme, zda lék zafungoval.“ řekl Matyus. A skutečně, následující den bylo královně lépe a proto jí ptačí muž podal druhou dávku. Do týdne se královna zotavila, ale nemohla Matyuse vidět, neboť se ho děsila, a tak se ptačí muž vrátil do svého hnízda. Při odchodu byl slyšet dětský pláč a ptačí muž si uvědomil, že to pláče jeho dítě. Nebylo ale souzeno, aby ho viděl.
Královi rádci ale naléhali, aby Matyus zůstal nadále v jeho službách.
„Však jsem pro něj přichystal jiný osud.“ řekl Acheles.

Uplynul měsíc a král se odhodlal k činům. Celé dny myslel na to, jak ptačího muže odvděčit. Vzal několik mužů a vypravili se z Faer Lamu za kopce do vzdáleného lesa. Tam Acheles a jeho muži našli ptačí stavení. Obří hnízdo se jevilo zpustleji, jak si ho Acheles pamatoval. Zdálo se, že stavení chátrá, tak jako jeho majitel. Matyus stál v místnosti a jeho síla ho opustila. Zdrcen tíhou svého hříchu se jeho záda lámala a jediné, co dokázal bylo myslet na své dítě.
Acheles vstoupil do místnosti a po tváři ptačího muže přešel stín.

„Přišel jsi mě zabít?“ zeptal se Matyus.
„Přišel jsem přijmout tvůj osud.“ pravil Acheles a postupoval temnou místností k ptačímu muži.
„Můj osud již skončil a jediné pro co žiji, je plod hříchu.“ řekl zkroušeně Matyus.
„Už se nemusíš trápit. Chci ti poděkovat, za vše, co jsi pro mě kdy udělal, příteli.“ řekl král a přistoupil k ptačímu muži aby ho objal. Přitiskl se k němu a když vytahoval dýku ze svého rukávu řekl, „Děkuji.“ a zabodl ji do jeho těla. Ptačí muž zaúpěl a sesunul se k zemi.
„Tvůj osud je dovršen.“ pravil Acheles a dal pokyn mužům aby obří hnízdo spálili.
„Přijde na tebe kletba.“ zasyčel Matyus naposledy a zemřel.
„To už se dávno stalo.“ odvětil Acheles spíše pro sebe.
Ptačí hnízdo bylo vypáleno a s ním i část vzdáleného lesa. Oheň byl tak veliký, že jeho záře byla vidět až ve Faer Lamu. Na království padla sudba a život byl zahalen stínem. V celém Loreonu se již nikdo neradoval a král s královnou se odcizili. Život již nebyl co dřív.