Dorian Srdečný

Dorian nebyl vždy tím, kým je dnes. Narodil se jako obyčejný medvěd uprostřed hustých lesů. Jeho příběh začíná v momentě, kdy lesnímu polobohu Cenariovi náhodou zachránil život.

Skupina pytláků a lovců dostala za úkol od jednoho chamtivého vladyky Cenaria najít a zabít. Vladyka totiž chtěl v Cenariově panství pořádat lovy a těžit dřevo, což se polobohu samozřejmě nelíbilo a zabíjel každého, kdo v jeho lese nařušoval přirozený řád. A tak jednou vladykovi došla trpělivost a rozhodl se Cenaria odstranit. Najal si skupinu těch nejlepších lovců a pytláků, které v panství našel, dal jim za úkol poloboha najít, zabít a přinést jeho hlavu, aby si jí mohl pověsit na zeď jako důkaz nadřazenosti nad přírodou.

Hon na poloboha se bohužel povedl. Skupina si počínala opatrně, aby na sebe ničím neupoutali Cenariovu pozornost, díky čemuž se jim ho podařilo vystopovat až do samého středu lesa, k posvátnému jezírku, jehož voda prý lečí rány a povznáší mysl. Obklíčili ho, namířili zbraně a chystali se ho zabít, když mezi lovce vtrh rozzuřený medvěd a rozsápal každého, kdo nestihl utéct.

Ten medvěd byl Dorian. Zrovna podřimoval poblíž, když ho probudilo náhlé puzení. Cenarius, polobůh přírody a vládce celého lesa, je spojen se všemi zvířaty ve svém panství a v nouzi nejvyšší požádal přírodu o pomoc. Jeho volání jako první zaznamenal právě Dorian

Aby se polobůh odvděčil za záchranu života, zavedl medvěda do posvátného jezírka a provedl magický rituál. To, co vylezlo z vody, už nebyl obyčejný medvěd. Cenarius totiž v tom zvířeti viděl potenciál. Daroval mu tedy vědomí a pozměnil mu tělo tak, aby mohlo lépe sloužit novému účelu. Když se Dorian vynořil, dokázal stát na zadních, měl chápavé přední tlapy a uvědomoval si svou existenci.

První týdny nebyly pro nově uvědomělého medvěda lehké. Vědomě poznával svět okolo sebe, učil se chápat přírodní zákony a přirozený řád věcí. Nakonec, veden zvědavostí, rodný les opustil a vydal se poznávat svět. Ale lidé, které potkal, k němu nebyli přívětiví. Báli se ho, Dorian byl jediný svého druhu a ani neuměl žádný jazyk, kterým by dokázal vysvětlit, že se ho bát nemusí. Pár slov ale pochytil, jenže nebyla zrovna moc přívětivá. Poznal tak i nové emoce, smutek, osamělost, strach.

Pověst o velkém medvědovi, co chodí po zadních a snaží se chovat jako člověk, se rychle rozšířila a mnoho bohatých zatoužilo mít takového tvora ve svém vlastnictví. Doriana tak začalo stopovat množství najatých lovců, přesně takových, před kterymi kdysi zachránil poloboha Cenaria. On je ale nechtěl zabíjet, netoužil po zbytečném násilí, a tak se spíše schovával.

Jedna obzvláště dotěrná skupina lovců ho dopadla když spal. Byl nucen dát se před nimi na útěk a vloupat se do cizího stavení, na které při útěku narazil. Shodou náhod to byl klášter Torma, boha loajality a spravedlnosti. Tak jako vždy, první člověk, na kterého narazil, byl vyděšený k smrti, ale stačilo aby Dorian řekl těch pár slov co znal a mnich pochopil, o co jde. Odvedl medvěda do úkrytu a když se pak objevili lovci, poslal je na falešnou stopu.

Dorian konečně našel bezpečí. Zdejší mniši k němu byli chápaví. Zajímal je jeho příběh, a tak mu pomohli naučit se obecnou řeč. Když pak projevil zájem o jejich učení, přijali ho mezi sebe. Tak se Dorian naučil spravedlnosti, loajalitě, rovnováze a karmě. Mniši mu také dali jeho jméno, a protože byl k ostatním velice dobrotivý a pomáhal kde mohl, začalo se mu říkat Dorian Srdečný.

Všem bylo jasné, že je jen otázka času, než Doriana vystopuje další skupina lovců. Musel se naučit sebeobraně. Mniši boha Torma se učí být paladiny, rytíři víry s mečem a štítem v ruce. Naučili tedy Doriana zacházet se zbraněmi a jak používat svou víru a přesvědčení v boji i mimo něj. Výcvik to nebyl lehký, ale houževnatý medvěd si poradil s každou nesnází a svým pozitivním myšlením inspiroval ostatní učně. Nakonec složil závěrečné zkoušky a jako novému paladinovi mu byl obřadně předán jeho vlastní meč.

Po bujarých oslavách se ale Dorian s klášterem musel rozloučit. Musel jít dál do světa, nyní již jako paladin pomáhat lidem v nesnázích. A tak se vám může stát, že narazíte na velkého hnědého medvěda v brnění, co kráčí po zadních a na zádech se mu houpe dlouhý meč.