Adiemus

... Představte si, že jste v buši. Jste zebra, nebo tygr, nebo třeba křovák. Je hic a nikde není stín. Platí tu jen zákon džungle. Zabij, nebo budeš zabit! Jako zebra jsi oběť a nezbývá než utíkat. Jsi-li tygr, zabíjej, pokud máš hlad. Ničeho se neboj, jen si dej pozor na svého odvěkého nepřítele- člověka. Člověk je nejvyšší predátor. Zabíjí pro potěchu. Z krutosti. Krutý boj začíná!
Zebry stojí pospolu a okusují oschlé křoví, a zarývají kopýtka do vyprahlé země. Netuší, že šelmy jsou nablízku. Tygří smečka se skrývá asi dvě stě metrů od stáda. Jsou hladoví a podráždění. A člověk jako zabiják chce lovit! Přibližuje se ke stádu z druhé strany. Zebry zachytí pach člověka a znejistí. Přestanou se pást. Tygři vycítí svojí příležitost a zaútočí. Zebry se dají na útěk - přímo do náruče člověka!
Člověk se nezalekne a začne útočit na zebry, netušíc daleko větší hrozbu. Počínají jatka. Zebry, které nestačily utéct panicky bijí kopyty do lidí, do tygrů. Křováci pomocí nožů a oštěpů rubají do stáda, šelmy se blýskají svými zbraněmi- dlouhými zuby a drápy. Pár zeber padlo. Šelmy poprvé naráží na člověka.
Ozývá se vítězný křik.
Poražení vstávají a ruku v ruce s vítězi se radují. Zebry s pruhovanými triky, tygři namalovaní hlínou, i lidé- v sukních z listů a kůží. Jdou ze sebe smýt barevné hlíny k nejbližšímu potoku. Spolu oslavují konec boje bez vítěze. Oslavují přírodu.
A potok, jako jediný svědek, teče hnědě, bíle, rudě a žlutě...