O lásce

Jsi stále jako sněhová vločka zmítající se vichřici. Nejsi ta, která je něčím výjimečná ve chvíli, kdy vítr s tebou mává a ty se necháš  odvát tam, kam ti jeho směr přikazuje. Staň se větrem, a poznej to, co se skrývá pod povrchem všeho bytí. Pak svou výjimečností splyneš se vším.

Naslouchej hlasu lásky a nech se jim vést, neboť ty jsi láskou v srdci samotném. Ten hlas uslyšíš ve chvílích, kdy dokážeš utišit svoji mysl, nasycenou myšlenkami a přesvědčeními, které tě drží v zajetí tvých vlastních strachů. Věříš-li lidem jejich zoufalství a beznaděj, pak se sama stáváš zoufalou a bez kapky naděje. Věříš-li v nespravedlnost a bolest, tak i ony se stanou součástí tvého života.

Pokud budeš ve své duši podporovat utrpení, budeš nucena nadále trpět. Jsi ta, která dává život všemu okolo, proto pečlivě vybírej každou svou myšlenku, neboť z myšlenky se stanou činy, kterými bude vytvářen tvůj život. Půjdeš-li za hlasem lásky, staneš se jí a poznáš to, co je skutečné a neměnné. Její hlas tě povede v hojnosti i vyprahlé pustině, zůstane s tebou ve chvíli, kdy ostatní odejdou. Projde s tebou tvou proměnou a ponese tě na svých křídlech ve chvílích, kdy tvé kroky budou příliš bolestivé na to, abys kráčela sama. Jdi po její cestě, ale nehledej ji, neboť ona není ta, která je ztracená. Láska je čistá přítomnost sídlící v tvém nitru.