Kdo jsi?

V mlžném oparu zděšená svou vlastní smrtí, skláním se nad tělem, které snad dříve patřilo mně. Nyní je jako pouhá schránka ležící na zemi, v níž zastavil se dech i tlukot srdce a zůstala jen nehybnost a zděšení z pomíjivosti života. Kolikrát si jen člověk přeje umřít, kolikrát jen je bolest natolik silná, že žít jen dýchat je těžké? A proč, když se ono přání vyplní, je to tak šokující? Mnohokrát člověk přemýšlí, zda smrtí život končí nebo začíná, zda je smrt utrpením nebo skutečným vysvobozením. Vždyť život tak často utrpením byl. Tak proč ani teď, nedochází k úlevě?

Večer předtím, než jsem šla spát, jsem z úst vypustila zoufalé přání – zemřít. Ale moje tělo leží mrtvé na zemi a já jsem stále ZDE! Jsem mrtvá, ale JSEM. KDO JSEM?

Mlžný opar náhle mizí a já otevírám oči. Realita je jiná, jsem stále v těle, dýchám a srdce mi zběsile tluče. Byl to pouhý sen, jehož reálnost mi vyrážela dech.  Tehdy jsem se posadila na postel a mé tělo se chvělo zahaleno strachem ze své vlastní smrti. Hlavou mi probleskla otázka. Jsem opravdu vzhůru? Nebo stále sním? Kdo jsem? Zavírám oči, abych uklidnila mysl i emoce a slyším jen ta slova, jež mi do ucha šeptají:

„Jsi stále jako sněhová vločka zmítající se vichřici, když se slovy snažíš vyjádřit podstatu života a smrti.  Nejsi ta, která je něčím výjimečná ve chvíli, kdy si s tebou pohrává vítr a odvane tě tam, kam ti jeho směr přikazuje. Staň se větrem, a poznej to, co se skrývá pod povrchem všeho bytí. A tak zjistíš sama, kým skutečně jsi a svojí výjimečností splyneš se vším. Naslouchej hlasu lásky a nech se jim vést, neboť ty jsi láskou v srdci samotném. Ten hlas uslyšíš ve chvílích, kdy dokážeš utišit svoji mysl, nasycenou myšlenkami a přesvědčeními, které tě drží v zajetí tvých vlastních strachů. Věříš-li lidem jejich zoufalství a beznaděj, pak se sama stáváš zoufalou a bez kapky naděje. Věříš-li v nespravedlnost a bolest, tak i ony se stanou součástí tvého života. Pokud budeš ve své duši podporovat utrpení, budeš nucena nadále trpět. Jsi ta, která dává život všemu okolo, proto pečlivě vybírej každou svou myšlenku, neboť z myšlenky se stanou činy, kterými bude vytvářen tvůj život. Půjdeš-li za hlasem lásky, staneš se jí a poznáš to, co je skutečné a neměnné. Její hlas tě povede v hojnosti i vyprahlé pustině, zůstane s tebou ve chvíli, kdy ostatní odejdou. Projde s tebou tvou proměnou a ponese tě na svých křídlech ve chvílích, kdy tvé kroky budou příliš bolestivé na to, abys kráčela sama. Jdi po její cestě, ale nehledej ji, neboť ona není ta, která je ztracená. Láska je čistá přítomnost sídlící v tvém nitru. Možná nadešel pravý čas k tomu, aby lidé v sobě přestali pěstovat utrpení a smutek a vydali se jinou cestou. “