Jako smrt, jen s možností ji opakovat

Nepamatuju si spoustu důležitých životních aktů. Jako třeba mé první nadechnutí, narození, nebo okamžik, kdy jsem udělala své první kroky po kterých následoval pád. Nepamatuju si ani ty pro společnost důležité, kterým se přisuzuje na můj vkus příliš velká váha, přit tom události v nich život nijak neovlivní. Třeba první den ve škole, první den na střední, první párty, první opilost, první pusu, první sex. Ano. Vážně. Nepamatuju si svůj první sex. Proč? Popravdě mi to bylo úplně jedno, kde, kdy a s kým se to stane. Už jako děcko jsem věděla, že o tom má většina lidí nechutně romantickou představu. Možná to bylo tím, že mé dospívání bylo ovlivněno násilím a velkým množstvím pornografie, na které mě nefascinovala ani tak nahota či činnost, ale spíše důvěra, kterou lidi v sobě musí mít, aby se sobě navzájem svěřili. Sex byl pro mě zamaskované obětí, po kterém jsem tak toužila. Moc dobře jsem věděla, že to bude nádherné jako smrt, jen s možností ji opakovat. A to byla teprve jen představa!

Sice si nepamatuju první sex, ale jsem si jistá tím, že to byl stejný pocit jako zapálit si první brko. Něco nového, co víte, že neděláte rozhodně naposled! Byla jsem uplně zblbnutá tím, kolik doteků, pozornosti, lásky ( i kdyby mohla být jen hraná) za tak krátký časový úsek dostanete. Byla to droga a já byla feťák, který se postupně propracoval na post ,,kuchaře,,. Bavilo mě objevovat a analyzovat, co kdo má rád. Můj instinkt byl nakonec tak citlivý, že jsem už od pohledu dokázala odhadnout kdo jaký nebo jaká bude. Celá tahle pohádka měla jeden velký háček. Nikdo mě nedokázal pořádně zabít. Jen tedy na dvě, ale o těch někdy jindy.
Vlastně mě to nikdy moc nemrzelo. Měla jsem mentální potěšení z toho, jak ve většině nechám kousek ze sebe. To mě bavilo. Pozorovat lidi, jak se vyrovnávají s mou otevřeností a bezprostředností. Jak je šokovalo, že mě zajímá to co se jim líbí. A proč ne? Je to pro mě stejně přirozené jako dýchat, spát, vychutnávat si skvělé jídlo nebo dát si ,,éčko,, a poddat se požitku.


S touto svobodou přišla však i daň. Byla jsem čím dál tím víc citově otupělá. Mé emoce byly na úrovni pařezu. Nebyla jsem schopná mít ráda sebe, či někoho jiného i přesto, že můj pokoj byl věčně plný růží, kytek, plyšáků a jiných romantických hovadin. Teď už vím, že jsem očekávala, budoucnost s něčím lepším. Něco, co moje kamarádka nazývá ,,muž s tygrem,,. Něco, kde budu moct být dominantní submisiv. Protože za vším tím sexem se schovávala jen touha po pochopení.


A tohle je můj vzkaz vám. Neberte se tak vážně! Protože díky egu a předsudkům vám utíká krásná část života, která vás nesoudí. Hlavně lidé, kteří mají ke svému jednání vždy důvod.