O ledovci

O ledovci
—————-
( o Radovanovi )

Když ho člověk vidí, zaplaví ho neskutečné štěstí, že může být v jeho blízkosti. Uklidňuje ho pohled na něj, vnímá jeho skrytou ,trošku pyšnou energii, nekonečnost obzorů. Roztává něhou při pohledu na blankytně modré světlo ,prosvítající mezi rozeklanými hroty, prozářenými paprsky slunce.Připomínají modré oči, v kterých utoneš , když nedáváš příliš pozor. Nevnímáš nebezpečí , máš chuť se dotknout jeho stěn, obejmout , být jeho součástí, vniknout a poznat tajemství podivných zákoutí uvnitř, v nichž tušíš skrytou sílu, co tě ochrání. Přitahuje tě to k ní, jak noční můru do pouličních svítilen v temných uličkách starobylých měst .Když se dotkneš těch ledových stěn ,zahřeješ je svými dlaněmi, hřejivým bouřlivým teplem , co někde hřímá uvnitř tebe a dlouhou dobu spalo , stane se zázrak. Na chvilku roztají. Kapku po kapce tě opíjejí tím koktejlem , co ztuhnul dlouhým časem v led. Pak zafičí ledový vítr a znovu zmrznou . Led zebe tak ,až bolí a kapky zůstanou jen na tvé tváři. Když nedáváš pozor , když podlehneš tomu kouzlu téhle mocné krásy ,když zvědavost ti nedá a necháš se vtáhnout do těch hlubin, už nemáš šanci. Není návratu.Ledové království tě pohltí a nemá slitování. Křičíš, pláčeš , prosíš a jen slyšíš ozvěnu svých vlastních slov , bez odpovědí. Škrábeš se nahoru, a zase padáš. Do další prohlubně .A znovu a znovu a zas. Led vně jen chvilkami roztaje a ty uvěříš v to teplo. A všichni kolem jen nevěřícně kroutí hlavou. Jak jses tam mohl dostat ?Proč běháš jak malá pokusná myš v labyrintu ker a neumíš najít správnou cestu?Do vyčerpání.Na věčnost. Zrovna ty.
A přesto věříš...Věříš na duši . Duši , co nikdo nevidí, která je skryta ve všem živém i neživém.. Třeba i v ledu. Věříš na energii, co udává nám směr.I v něm je ukryta.
Nevybral si tuhle cestu. Byla mu přidělena. Nemůže být motýlem , co je tak lehký , že může jen snadno a bezstarostně třepetat křídly ve vánku a radovat se z kapky rosy na okvětních lístkách barevných květin.On musí jen z jedné strany růst,ukládat do sebe informace let a staletí, aby z té tíhy , kterou v sobě má a před sebou hrne, na druhé straně pro změnu padal , vrhal šípy svých ledových ker na všechny ve své blízkosti a propadal se do stísněných temných hlubin ,blankytných jezer jeho slz.I s těmi, co neodolali jeho kouzlu.A když se z dálky ohlédneš, co chvíli slyšíš ,v různých dálkách jeho času ,dutý praskající hluk. To pukají jen srdce těch, co zůstáli v něm uvězněni.Smutkem. Chladem , před kterým se nedokázali chránit. Ztracenou silou na návrat.
A ledovec se dál pyšní svojí přitažlivostí , rozervaný uvnitř, krásný navenek, láká svým kouzlem další a další.Blíž a blíž ...kolotoč osudů .
A přesto všechno , když přežiješ,přes všechno, co o něm víš,zůstane touha se k němu znovu přiblížit. Přesto všechno , snad nepochopitelně ,ikdyž mu zamáváš a řekneš poslední sbohem,už zůstane navěky v tvém srdci ..