Kain

Kain

 

Jmenuji se Kain. Jmenuji se Kain a jsem vrah. První vrah na světě. Zabil jsem svého bratra Ábela.       

Jsem Kain a jsem prvorozeným synem svého otce Adama a Evy. První tři lidé na světě, dokud se nenarodil můj bratr Ábel.

A byl jsem já zemědělcem a z potu svého jsem vzdělával chléb pro své rodiče a pro Ábela.

A byl Ábel pastýřem ovcí, z nichž vzdělával vlnu, ale maso nejedl a nejedli jsme ho všichni. A pil mléko a pili jsme ho všichni.

Já s bolestí v zádech, pod horkým Sluncem jsem v potu své tváře, kterým jsem kropil půdu, kterou mi dal Hospodin, vzdělával tvrdou hroudu, aby z ní vzrostlo obilí a chléb. Ábel pak  staral se o ovce putuje po stezkách, které mu vždy dal Hospodin a obveseloval se zvuky píšťaly. A dávaly mu ovce mléko.

I jedli jsme chléb a sýr a pili mléko. Nad námi Hospodin.

V čas Oběti jsme já a Ábel přinesli své obětiny Hospodinu. Já, prvorozený, plody své práce, vydobyté hrubýma rukama ze země, obilí a chléb. Ábel pak, druhorozený, obětoval Hospodinu to, co On mu daroval: k oběti položil nejlepší tučné jehně.

A přijal Hospodin Ábelovu oběť a shlédl na ni, avšak na moji oběť neshlédl. I rozzlobil jsem se a má tvář zesinala a zkřivila se zlostí. I promluvil ke mně Hospodin:“ Utiš svůj hněv a dobro konej a přijmu já i oběť tvou“.

A tak Hospodin na věky rozdělil lid svůj na ty, kteří s bolestí v zádech, s vrásčitou tváří a hrubýma rukama do úmoru dříti budou, bez milosti Hospodinovy, a ty, kteříž dobrého bydla se chopili a pouze vlnu stříhati budou a teplé mléko od ovcí, kteréž se samy na pažitu napásly, do džberů odstřikovati budou.

Jsemť totiž plodem Prvního Hříchu. A pykám za své rodiče, za jejich hřích a promlouvání s hadem, přičemž nejsem víc, než onen, po břiše se plazíc prach země polykám.

Avšak nemohu já za své zrození a hřích, kterýž mi na prahu leží. Obmyslil jsem, že svou trpělivou prací dobro konám, dávaje vydobytý chléb i Evě, Adamovi i Ábelovi, sám jej také požívaje. A obmyslil jsem, že moje usilovnost nabude váhy v Tvých očích, Hospodine. Avšak pohrdl jsi mými obětinami a tedy i mou prací.

Druhý den pak jsem se netřásl již zlostí, ale lítost, že práce moje za pohled nestojí Ti, Hospodine, naplnila moje srdce a byl jsem nešťasten. Vidouc pak svého bratra Ábele, kterak vesel užívá Tvého požehnání, vzbouřila se opět krev v hlavě mé a moje ruce uchopily Ábele.

A zabil jsem ho.

Zděšen pak ze svého činu, z toho, že jsem prvním vrahem na světě a k tomu ještě krev bratra svého že jsem prolil, nemohl jsem Ti říci, co jsem učinil, takže krev Ábelova křičela ze země a já byl jsem ze země vyvržen a také o svou práci jsem přišel.

I kál jsem se, řka, že teď mne každý zabíti může. Ale Tys na mne vložil znamení, které do konce věků lidé ubozí vláčeti budou.

Jmenuji se Kain. Jmenuji se Kain a jsem vrah.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

30.3.2011