První záhada

U nás v Kutné Hoře máme hodně legend. Jedna z nich, vypráví třeba o zazděné dívce Rutharce. To je naštěstí jen legenda, nikomu koho znám, se v oné uličce nic nestalo.
Já Vám, ale chci vyprávět jiný příběh. Vždycky jsme měli nějakého psa a vodili jsme ho na procházku k staré propadlině do dolů. Kutná Hora je celá poddolovaná a některé části jsou přístupné veřejnosti.
Byla jsem tenkrát hodně malá a děda mi říkal, že za zábradlí nemám chodit, prý tam už ne jeden člověk spadl. Cestou domů mi vyprávěl, že jednou tam prý spadla celá rodina, ale detaily buď neznal, nebo je nechtěl malé holce říct.
Ten večer se mi zdálo o mladé rodince. Maminka vedla za ruku holčičku, asi tak starou, jako jsem byla v té době já. Tatínek měl na ramenou asi čtyřletou holčičku. Holčička mu plácala ručičkama po vlasech a oba se hlasitě smáli. Pak otevírali pusu jako kdyby mluvili, ale já tomu nerozuměla. Šli pak blíž k propadlině a tatínek, i s tou holčičkou na rameni se naklonil nad zábradlím. Nevím, jestli to bylo tou holčičkou co měl na ramenou, ale najednou padal po hlavě dolů. Maminka vykřikla, pustila holčičku a běžela k okraji. Holčička běžela za ní a obě se zarazili u okraje. Můj pohled na situaci se přesunul jakoby do propadliny a viděla jsem, jak maminka klečela těsně u okraje. Jenže ten kraj byl jen z hlíny. Hlína povolila a sesypala se po oranžovo-červené skále dolů. Maminka se lekla a chytila holčičku za ruku. Obě spadly do propadliny za tatínkem a čtyřletou holčičkou.