Druhá záhada - Černý Kocour

Měla jsem tříletého mourovatého kocourka, vychovávala jsem ho od koťátka. Narodil se totiž naší stařičké kočce. Micina, jeho máma ho naučila, že má chodit jen směr pole. Nikdy jsem ho neviděla, že by šel přes rušnou silnici, u které bydlíme. Ani Micina přes ní nechodila. Byla to úžasná kočka, která si dokázala vydobýt respekt i u velkých psů.
Kuba, tehdy tříletý kocour, dostával pravidelně napráskáno od černého kocoura, který tu silnici pravidelně přecházel. Držel se od nás dál a na klasické "čičičí" nereagoval, spíš od nás utíkal. Jenže ten den na ono "čičiči" zareagoval a přišel se pomazlit. Působilo to, jako kdyby to snad ani ten kocour nebyl. Ale bílá náprsenka říkala, že to je on. Mazlil se skoro jako Kuba, předl a nastavoval mi hlavičku. Pak najednou se zasekl, lekl se mě a přes silnici utekl pryč.
Následující den jsme našli mrtvého Kubu přesně v místě, kde jsem se s černým kocourem mazlila. Srazilo ho auto. Od té doby se černý kocour neukázal.