Tajemný Jess

Jsem ve škole. V zadní lavici. Sedím sama. Nemluvím. Je tu volno? Nový kluk. Sedá si ke mně. Nic neříká. Zase ticho. Kreslí. Něco ohnivého. Oheň. Plameny. Teď voda. A slunce. Hvězdy. Mlčí on. Mlčím já. Dává mi výkres. Jeho podpis. Už jsem ho někde viděla. Jmenuje se Jess. To písmo. Je mi povědomé. Kdo to je? Kde se vzal? Proč teď? Nahradil Timmyho. Proč? Jak? Nevím. Ani on to neví.
Jdeme vedle sebe. Sedíme u skříněk. Dívám se na něj. On se dívá na mě. Mlčíme. Je ticho. Zase. Zvedá se. Kam jde? Jde ke mně. Drží papírek. Zvedá mě ze země. Drží mě za ruku. Usmívá se. Beru si papírek. Usmívám se. Ztrácím se v hlubinách jeho očí. Jsou tmavé. Čas se zastavil. Neplyne. Je takové ticho. Svět se zastavil. Neplyne. Ani vteřina. Ani část. Jen ticho. A hluboké tmavé oči. Jess. Tak se jmenuje. Plameny. Kreslil plameny. Čas plyne dál. Chodba se hýbe. Co se to stalo? Papírek leží na zemi. Zvednu ho. Jess odchází. Rozložím lísteček. Čtu. Ne. Nepřečtu to. Je to… kód. Kód! E5M7I3L8I0. Znám ho. Kód z fotografie. Tvář. Moje a přitom cizí. Kdo jsi? Kdo jsi, Jessi?