Pátá záhada - Jihlava

Jednou jsem byla v nedaleké Jihlavě za kamarádem. Večer jsme se šli projít k rybníčku. Cesta vedla kolem opuštěného rozpadlého baráčku, údajně v něm kdysi bydlela stará paní. Nám to nedalo a u baráčku jsme se zarazili a rozhodli jsme se, že se podíváme dovnitř. Byla už tma a já se najednou zarazila, za barákem jsem zahlédla oči. Byli dost vysoko na to aby to byla kočka a světlo se od nich odráželo jako kdyby to zvíře bylo hodně blízko. Udělalo pár kroků, podívalo se na nás a zmizelo. Ještě mě napadlo, že to mohl být nějaký toulavý pes.
V baráku jsme lezli po rozbitých schodech na půdu. Kamarád šel první a ničeho si nevšiml. Pode mnou se jeden schod propadl, hubu jsem si nerozbila, ale padající obličej mi přistál kousek od výstřižku z novin. Byla na něm nějaká básnička. Vzala jsem ho, protože básničky mám ráda. Básnička se mi opravdu líbila a instinktivně jsem výstřižek otočila. Byla tam nějaká mladá slečna v šatech a v baletní pozici. Byla to hodně stará fotografie, usoudila jsem tak podle retro účesu, který ta slečna měla. Děsili mě ale její oči. Zeptala jsem se kamaráda, co si o tom myslí. Odpověděl mi, že výstřižek prozkoumáme u něj doma, na lepším světle.
Nepamatuji si, co jsme potom řešili. Vím akorát, že jsme se shodli na tom, že výstřižek je potřeba spálit. Kamarád se k tomu neměl, tak jsem to musela udělat já. V duchu jsem poprosila všechny duše spojené s tímto výstřižkem, aby odešli v pokoji. Nevím proč jsem to udělala. Výstřižek jsem zapálila a hodila z balkonu ven. Lehký vánek ho ve vzduchu otočil, ozval se děsivý smích a výstřižek shořel. Vyděšeně jsem se otočila na kamaráda, ten na mě jen třeštil oči. Před spánkem jsme se shodli na tom, že pokud šlo o exorcizmus, tak se mi to nepovedlo.
Onen kamarád se postupem času zbláznil a nyní již není mým kamarádem.