Byl to sen či ne?

Bylo to v pátek někdy před listopadem neboť jsem měnil u auta gumy z letních na zimní, už jsem přestal myslet na to co se mi v létě stalo, na ten pocit že nejsem nikdy sám jsem si zvykl.
Den začal jak každý jiní, ráno vstát a jít do školy, měl jsem praxi, tak nudná a monotonní, když byl konečně konec a já mohl domů, doma též stejné jako vždy, zbytek dne probíhal v klidu, četl jsem si či hrál na počítači, po uklízel pokoj, zas jsem zůstal vzhůru dlouho do noci, tentokrát asi do tří hodin ráno, když odbila třetí hodina pocit že nejsem sám byl silnější, měl jsem pocit že za mnou pořád někdo stojí, v některých momentech i dokonce že mě chytá za ramena či jezdí rukou po zádech, sice jsem byl vyděšení, ale tentokrát jsem neutekl, neboť jsem měl pocit že mi nechce ublížit.
Vstal jsem s křesla a šel do postele, pocit že je zamnou nezmizel ani po cestě k posteli, ani když jsem v ní ležel a snažil se usnout, bylo těžké s tím pocitem usnout, ale nakonec se povedlo. Zdál se mi zvláštní sen, jak krásna žena v bílých šatech mě nutí v stát z postele, nemohl jsem spustit z ni oči, krásné rovné blonďaté vlasy, oči modré jak čistá obloha, stihla a o dost vyšší než já což mě překvapilo neboť já mám sto osmdesát osm na výšku, chytla mě za ruku a táhla mě ven z pokoje, dveře byly dokořán otevřené což mě zmátlo ale nechal jsem to být, její krok byl tak ladný, z pokoje jsme šli pomalu po schodech, a celou cestu zpívala, nevím co nerozuměl jsem, ale ten její hlas byl tak krásný že jsem si pobrukoval do rytmu její písně, na před posledním schodu mě zastavila, otočila se ke mě čelem a koukala na mě, stály jsme tam dlouho, pořád zpívala a koukala na mě a já pobrukoval, najednou přestála zpívat a usmála se, a v tom se mi zamotala hlava, jediné co si pamatuji je že jsem se ráno probudil v posteli, zajímavý sen ale tak opravdový, řekl jsem pro sebe, jsem začal pochybovat zda to byl sen, ale pak mě usvědčilo to že dveře do pokoje byly zamknuté.
Šel jsem do kuchyně se nasnídat, po celou dobu jsem vzpomínal na ten sen, krásny sen, sobota nic se už nemůže zkazit, jsem si říkal s nadšením, když v tom se mě mamka zeptala co jsem dělal večer „Co bych dělal, spal jsem" jsem i odpověděl, a to co mi řekla po tom mě vyděsilo „No že jsem se okolo čtvrté hodiny z budila, a slyšela jsem jak někdo nahoře otevírá dveře a poté jde pomalu po schodech, a na posledním či před posledním schodu se zastavil, asi tam stál neboť jsem už nic dalšího neslyšela, ale nejdivnější bylo že si pobrukoval, tak jsem myslel že si to ty"