Jeho lepší já

Jeho lepší já.
Julie šlapala od konečné tramvaje kopcem dolů ulicí, která byla dlážděná ještě žulovými kostkami zvanými kočičí hlavy. Podle toho byla taky hrbolatá a chodník na tom nebyl o mnoho lépe. Vůbec netušila, že na periférii Prahy ještě jsou taková místa. Domy tu byly nevysoké, šedé a oprýskané. Ten, který hledala, stál zhruba uprostřed a svou omšelostí nad ostatní ještě vynikal. Prošla temným průjezdem na malý dvoreček. Podívala se pro jistotu na poštovní schránky, jestli je na správném místě a s povzdechem se vydala vzhůru po vyšlapaném schodišti. Nahoře vcelku bez problémů našla dveře s miniaturní jmenovkou, ale zvonek tu prostě nebyl. Pořád ještě byla na pochybách a říkala si v duchu: já moderní žena v jednadvacátém století a jdu navštívit ženu, o které se říká, že je čarodějnice.
Jenže její kamarádka Eva o té ženě mluvila s takovým nadšením, že jí pomohla s tím jejím, že se rozhodla to taky zkusit. Když nic jiného, bude mít dobrý pocit, že se snažila.
Nakonec tedy zaťukala. V malém okénku se odhrnula záclonka a vzápětí se dveře otevřely. Pár vteřin se ty dvě pohledem oceňovaly. Julie si uvědomila, že tahle žena je nejspíš schválně oblečená tak fádně, aby vypadala starší, než ve skutečnosti je. Poté co byla pozvána dál, trochu ostýchavě vstoupila s obavami dovnitř.
Malá kuchyňka však byla vzorně uklizena a nikde neviděla žádné okultní symboly, vypadlo to tu jako ve spoustě jiných bytů a to ji uklidnilo. Usadila se a trochu se rozhlížela lépe, zatímco její hostitelka připravovala kávu, protože věděla, že každý zákazník potřebuje trochu času.
Julie musela konstatovat, že káva bude výborné kvality, žádná podřadná melta, protože nádherně voněla. I nabídnutý dortík vypadal nanejvýš lákavě a tak ho začala po kouskách ukrajovat a vychutnávala si každé sladké sousto, v duchu uvažujíc, kolik potu jí tenhle sladký hřích pak bude stát ve fitku. Celý tenhle rituál jí pomohl dokonale se uvolnit a tak v klidu začala vysvětlovat svůj problém:
„Mě za váma poslala kamarádka Eva. Prý jste jí výtečně pomohla. Já bych taky potřebovala pomoct. Jsem půl roku vdaná a je to bída. Tedy on ten můj je moc hodnej chlap, ale v posteli nic moc. Víte, já jsem ho v podstatě zbalila právě proto, že na rozdíl od jinejch mužských na mě hned nechtěl sex. Mě se ta jeho ostýchavost líbila a myslela jsem si, že po svatbě to bude jiná, ale není. Koupila jsem si kuli němu dokonce takový sexy krajkový prádýlko a promenovala jsem se po bytě, ale nic, žádná vášeň, žádný oheň, je to jako třetí den ohřívaný řízek.“
„Hm, to je opravdu zajímavý problém,“ mínila dáma, „a nemá on někde jinde nějakou jinou?“
„Kdepak, to jsem si taky myslela. Několikrát jsem mu preventivně šlohla mobil, ale žádné podezřelé číslo nebo hovor. Ani nikdy nepřišel nijak moc pozdě z práce.“
„ A není on na chlapy?“
„Myslím, že ne, tohle by mi snad neuniklo.“
„Pak by se s tím myslím dalo něco udělat poměrně lehce,“ dáma vstala a přešla k vyřezávané starožitné skřínce, které si předtím Julie nějak nevšimla. Otevřela jí a uvnitř bylo spousta přihrádek s malými lahvičkami. Jednu z nich vzala a postavila na stůl. Odněkud vyštrachala obyčejnou malou lahvičku, přešla k dřezu a asi do poloviny ji naplnila vodou. Přenesla ji ke stolu, odzátkovala flakonek a okapala z něj do láhve několik kapek. Ta podivná tekutina vypadala jako krev. Jednotlivé kapky se s vodou nepromísily, ale vytvořily v ní podivné červené cáry. Čarodějnice se na chvíli zamyslela a pak ještě dvě kapky přidala a s láhví důkladně zatřepala. Výsledná kapalina vypadala odporně.
Podala lahvičku Julii a začala dávat pokyny. „ Doma do toho přidejte jeden chloupek ze svého klína. Ne víc než jeden, rozumíte? Pak ho tam nechte tak den nebo radši dva. Kupte si v lékárně kapátko a přidávejte kapku manželovi kdykoliv budete moc, do jídla. Kdyby se výsledek do týdne nedostavil, přijďte a vymyslíme něco jiného. Dostanu dvě stovky.“
Julie pocítila zklamání: tak tohle je všechno? Takovéhle kejkle? Že já husa jsem sem šla!
Jako v mátohách vytáhla peněženku a položila na stůl dvě stokoruny, které ihned zmizely. Ani nevěděla, jak se dostala ven. Šla po ulici zpět k tramvaji a láhev před sebou nesla jako svátost. Teprve sluníčko venku jí vrátilo do normálu. Stydlavě láhev schovala do kabelky. Celou cestu domů si opakovala, že je hlupačka, že něčemu takovému vůbec kdy uvěřila. Nakonec se smířila sama se sebou konstatováním, že v životě už promarnila víc než jen dvě stovky.
Doma lahvičku uložila do svého nočního stolku, protože musela čekat několik dní, než doroste potřebná ingredience. Během nich v ní ale postupně nad pochybami převážila zvědavost a také nadějné očekávání. Pak se konečně odebrala do koupelny, kde provedla bolestivou operaci. Když ale chloupek chtěla podle návodu přidat do lahvičky, zjistila, že uzávěr byl špatně zašroubován a více než polovina vytekla do šátku, v kterém byla láhev zabalena.
Julie nejprve proklela svou neopatrnost, následně si pomyslela, že je tím nejspíš všechno ztraceno. Pak však si vzpomněla, co jí ta bába říkala. Proč jí asi varovala, že to má být jen jeden chloupek? Určitě proto, aby to nebylo moc silné. Takže teď když je toho jen polovina, co se stane, když tak ještě přidám další? Účinek se vyrovná!
Zajásala nad svou logickou dedukcí a vyrazila do koupelny svůj plán ihned realizovat. Tentokrát uzávěr zašroubovala pečlivě a ještě láhev uložila postavenou, tak, aby se opravdu stejná nehoda nemohla opakovat. Po dvou dnech po přidaných chloupcích nebylo v lahvičce ani památky.
Což jestli je to nějaká kyselina a poleptá mu to vnitřnosti? napadlo jí. Pak se ale uklidnila tím, že když to bude jen malá kapička, tak se jistě nic nestane a hned večer nenápadně kápla manželovi do kávy. Napjatě čekala, jestli bude nějaká reakce, ale vypil jí, aniž na sobě dal vidět nějakou změnu. Ta se neobjevila ani druhý den a Julie už opět začala v duchu přemítat nad tím, že do toho vkládala marné naděje.
Ale třetí den měla pocit, že ho slyší jít po schodech k jejich bytu nějak rychleji. Zatímco jindy stoupal rychlostí jakou kyne těsto, dnes schody vyšel svižně. Ihned zbystřila. A opravdu. Zatím to byla jen nepatrná změna, ale skutečně se jeho pohyby byly trochu jiné, stejně jako chování u večeře. Dřív se v jídle spíše jen tak nimral, ale dnes zasedl k talíři a pustil se do jídla, jakoby celý den pracoval v lomu a ne seděl v kanceláři.
A pak přišel večer a Julii se splnil její dávný sen, kdy se s ní manžel nejen miloval, ale ještě se k ni opakovaně vracel. Usnuli až dlouho po půlnoci. Julie si ještě zaběhla pod sprchu a v duchu vyslala omluvu a dík té čarodějnici na předměstí.Jenže se to druhý den opakovalo a třetí znova.
Jestliže jednou je to krásné a podruhé, no….. pěkné, tak potřetí je to únavné. Julie ráno vstávala celá rozlámaná, zatímco on jen kvetl. Když ho tak pozorovala, uvědomila si další změny. Jeho ruce se zdály být nějaké silnější a ó bože, chlupatější a on s nimi při chůzi tak nějak divně klátil. Rozhodla se okamžitě přestat s podáváním toho dryáku a začala svého muže bedlivě pozorovat. Ano, určitě se trochu změnil. Šaty, které na něm dříve visely jako na strašákovi, se teď napínaly pod mohutnější hrudí. I hlas se mu trochu změnil a zněl mnohem níž.
Výpadek v podávání léku se projevil tím, že v noci bylo milování mnohem kratší, ale ještě mnohem intenzivnější. Julii teď bylo jasné, že je její muž mnohem silnější, doslova ji drtil v náručí a ona pak ráno našla na těle několik modrajících míst.
S rostoucí hrůzou pak pozorovala další a další změny. Začaly mu růst rychleji vlasy, houstlo mu obočí, celé jeho tělo obrůstalo srstí stále víc a víc. Ruce byly teď také určitě mnohem delší. Večery se pro ní staly hrůzou, o které si uvědomovala, že si ji způsobila sama.
Sotva se vrátil z práce a zhltnul obrovitou porci jídla, už se po ní chtivě koukal.
Pravda, jeho tělo bylo oproti tomu dřívějšímu- ochablému, mnohem svalnatější, ale také nyní strašlivě chlupaté. A on stále více a více připomínal obrovitou gorilu. Z Julie se v několika posledních dnech stal jen stín dřívější krásky a kolegyním v práci ani nemohla vysvětlit co se děje. Copak by to pochopily? A mohla přiznat, že za to může v podstatě ona sama tím, že neposlechla přesně návod té čarodějnice?
A tak potlačila svojí pýchu a vydala se opět na předměstí.
Když se pak usadila v známé kuchyňce a dáma se jí zeptala: „Tak co se stalo děvenko?“ ruce se jí roztřásly a rozplakala se. Čarodějnice jí nechala, aby vyplavila lítost a klidně čekala. Julie nakonec mezi vzlyky ze sebe vypravila: „On se mi mění v opičáka. Je už strašlivě chlupatý, musím to s ním dělat každou noc a jsem samá modřina.“
Na důkaz svých slov si vykasala sukni a ukázala nohu plnou modrých fleků.
Čarodějnice uznale pokývla hlavou, ale pak se na ní pátravě podívala a zeptala se : „Vy jste asi neposlechla přesně mojí radu, co?“
Julie jen zavrtěla hlavou.
„Podle toho co mi tu říkáte, jste chtěla, aby ten lektvar byl silnější, protože jste mi nevěřila a přidala tam těch chloupků více. Tak kolik! A pravdu?!“
„Tři.“ špitla sotva slyšitelně Julie.
Dáma se na chvíli zamyslela, pak se ale rozhodla: „No ještě to mohlo dopadnout hůř. Dobře, pomůžu vám.“
Zarazila, ale Julii rázným gestem rukou: „ Ale vašeho původního muže už vám to nevrátí. Vinu si na tom přičtěte sama.“
„Jo-jo jasně, nechci mít doma něco takového. Všechno jen ne opičáka!“
Flakonek, který tentokrát putoval ven z ozdobné skřínky, vypadal poněkud olejnatě a plavaly v něm zlaté šupinky, takže se podobal alkoholu známé značky a čarodějnice jí ho podala. Na její trochu udivený pohled pravila : „Žádné ředění, tentokrát to musí být silné. Dostanu pět set.“
Julie bez váhání otevřela peněženku, vytáhla bankovky, spěšně poděkovala a utíkala domů, dychtivá hned začít. První dávku přidala hned do kávy, kterou ochotně muži připravila, ještě než přišel. S úlevou o které si ještě před časem bláhově myslela, že je nemožná, přijala, že jí manžel nechal poprvé po dlouhé době vyspat celou noc. Další potěšující změnu pozorovala ráno. To když viděla, že si odcházejí muž místo vytahaného trika a džín navlékl zase oblek. Byl mu trochu těsný, pravda, ale Julie to viděla jako prvé známky, že se vracejí staré dobré časy. Celý den byla v pohodě a těšila se na večer a tak jí jeho otázka : „Kolik stála ta večeře?“ zasáhla jako kladivo.
Nikdy se nestaral o to co-co stojí, takže jí to zaskočilo a nevěděla co odpovědět. Nakonec po pravdě řekla: „Já vůbec nevím.“
„No to snad není pravda! Jak to že si nevedeš evidenci kolik co stojí? Vždyť ty nemáš žádný přehled o ekonomice naší domácnosti.“
„Vždycky jsem vyšla.“ špitla, protože byla překvapená a tak v defenzivě.
„Vyšla! Vyšla! Ale mohlo by to být lepší, kdyby jsis počínala systematicky. Taky by jsi měla sledovat, kde jsou jaké slevy a akce. Podle odhadů se tak dá ušetřit až deset procent výdajů na domácnost. Zítra koupím sešit, budeme do něj všechno zapisovat a každý večer budeme zápisy kontrolovat a radit se, kde by se c co dalo vylepšit. Oba těžce pracujeme, já na velmi zodpovědném místě a i když máme slušné platy tak ekonomická krize se valí Evropou, brzy dolehne i na nás.“
Druhý den, skutečně přinesl tlusté sešity, vynadal jí, že provizorně nezapsala dnešní výdaje alespoň na kousek papíru. Kategoricky jí žádal, aby si od každého nákupu schovávala účtenky a nalepovala je podle data do jednoho ze sešitů. Pravda, v následujících dnech se jeho postava začala pozvolna měnit trochu víc k tomu, čím byl předtím, ale večery byly nudným přepočítáváním účtenek, jejich zakládáním, číslováním a porovnáváním cen u jednotlivých obchodníků. Běda, když se ve výsledku nesešli! To se pak muselo vše znova a znova přepočítávat. Julie z toho byla stejně otrávená stejně jako předtím. Je pravda, že se ráno neprobouzela s pocitem, že jí někdo přejel parním válcem, ale byla unavená, oči jí od koukání do kolonek plných čísel bolely. Celý den se klepala, aby nenakoupila někde něco, co jinde lze dostat levněji a nebo aby večer někde neudělala chybu, nedostala vynadáno a nemusela to přepočítávat do noci. Tentokrát to vydržela tři týdny, než došla k tomu, že další změna je nutná stůj co stůj.
Čarodějnice jako by na ní čekala, pozvala jí dál už jako starou známou.
„Je z něj škrt, co hlídá každý desetník, maniak na čísla. Když jsem si nedávno koupila nový lak na nehty, dostal málem hysterický záchvat a řádil jak tajfůn. Měla jste pravdu, je to lepší než ten vilný opičák předtím, ale vydržet se to s ním nedá. Už jsem si sbalila kufry, že se odstěhuji zpátky k mamince, ale ještě jsem se nejdřív přišla poradit s vámi.“
„Má to malý háček, v téhle podobě, když se s ním budete chtít rozvést, tak vás oškube do poslední koruny, půjdete od něj s prominutím s holým zadkem.“
„To asi jo.“ souhlasila schlíple Julie.
„Dobrá, navrhuji vám tohle: Uděláme ještě jednu změnu, poslední. Jestli ale tahle předešlá byla nejistá, tak tahle bude nanejvýš riskantní a nevím, jaký bude výsledek. Může to být cokoliv, takže, jestli budete souhlasit, radím vám, mějte kufr připravený a při prvním podezření od něj prostě rychle vpadněte, zachráníte alespoň to holé pozadí.“
Julie už věděla, že tahle ženská nemluví jen tak do větru a tak jí při těch slovech zamrazilo, ale už byla v takovém stavu, že nehodlala couvnout: „Jasně jdu do toho.“
Obsah flakonku byl hrozivě černý.
„Tentokrát jen kapku. Účinek by měl být jednorázový.“
„Vy vůbec nevíte, co to udělá?“
„ Vím, jen, že je s tím spojené varování, že je to nebezpečné. Zdědila jsem to po babičce a ta po své babičce.“
Julie už otevírala peněženku, ale žena jí zarazila. „ Ne tohle bude zadarmo, ale ať se pak stane cokoliv, už se sem nikdy nevracejte.“
Znělo to podivně, ale Julie byla přesvědčená o tom, že si za posledních pár týdnů už prožila tolik, že ji nic nepřekvapí.
Doma stejně jako předtím připravila manželovi kávu. Ta černá tekutina v ní budila nedůvěru a tak jí udělala hodně silnou, protože: bůh ví jakou to má chuť.
Muž přišel domů a jako vždy zasedl k účetním knihám a kávu upíjel nepřítomen duchem. Snad, zabrán do čísel ani pořádně nevnímal její chuť.
Ještě než jí ale dopil, odložil sešit povzdechem: „Je to nuda!“
Julie zajásala. Je konec nekonečnému přepočítávání peněz a cifer v sešitech! Konec kontrolám hotovosti v peněžence, jestli náhodou neutratila o trochu více než je její denní příděl. Konec slídění jestli nemá nový lak na vlasy nebo pěnu do vany!
Když se k ní pak večer přitulil se slovy : „Pojď ke mně můj králíčku!“ věřila, že se vše nakonec přeci jen obrátilo v dobré. O hodinu později doslova vrněla blahem, protože tohle bylo milování, o kterém si vždycky snila.
Když tak vedle sebe leželi, hladil jí po bříšku a říkal : „ Jsi tak krásná moje lásko. Chtěl bych, abys takhle vedle mě ležela napořád.“
Ačkoliv jeho hlas byl medově sladký, jako spodní proud v něm zaznělo něco podivného, něco co jí vyburcovalo k ostražitosti. Uviděla podivný svit v jeho očích, ale než její mozek stačil vyslat tělu výstražný signál, bylo pozdě a nad jejím tělem se zaleskl velký kuchyňský nůž…….
Čarodějnice z předměstí má jistotu: Julie se u ní už určitě neobjeví.