Sádlo

„Mami, my čekáme miminko,“ blaženě se ke mně přitiskne můj šestiletý syn a hladí mi třepající se pneumatiku na břiše. Ironii v jeho hlase jsem nezaznamenala. On to snad myslí vážně. „Tak to Tě musím zklamat miláčku“. Chytím tučnou kožní řasu ze shora a zespodu, aby vynikla a zatřepu s ní. „Já jsem špek“, říkám, „a když se budeš cpát tolika bonbóny, budeš mě mít taky“, varuju synáčka. „Ale néé to není špek,“ uklidňuje mě, „to je brácha.“ Přitiskne ucho na fald, zda s ním vytoužený sourozenec bude souhlasit. Pravda, poté co jsem samu sebe onehdy vyděsila v zrcadle zkoušecí kabinky, jsem si uvědomila, že již delší dobu povoluji knoflíky u kalhot a úplé minišaty nahrazuji širokými sukněmi po kotníky. Ovšem teprve synův bezelstný názor na svou zbožňovanou matku, mě přiměl k ostražitosti a zamyšlení, jak se to mohlo stát, jak k tomu vůbec došlo.
„Nežer“ si říkám od doby, co jsem byla v kosmetickém salónu zařazena do kategorie 25+. Občasné nedopnutí oblečení velikosti 36 nebyl žádný problém. Dvakrát za týden jsem se napěchovala do dresíku a úplých legín alá Šipulena, jak jsem mistryni důvěrně říkala a po hmitech 3 x 100 se bříško dalo na ústup raději samo, abych v tom šílenství nepokračovala. Ani se nedivím, že po té dřině mě chuť na koblížek smažený, čokoládou plněný a v cukru obalený na nějakou dobu přešla.
Postupně však s přibývajícími plusy u mého věku i na osobní váze, se souboj s tučíčky stával těžším. Po dovršení třicítky jsem vyzkoušela snad všechny diety. Přes dělenou stravu, jsem se pro pracovní vytíženost, dostala ke dvaceti cigaretám a pěti kávám denně, nechyběly noční nájezdy na ledničku, občasné romantické večeře a spoustou sexu s ženatým milencem. Ač se zdá, že bujarý život v náručí milencově, kdy jsem byla z lásky živa, mi kil nemohl přidat, stal se však pravý opak. Neboť právě to málo co jsem pozřela se rychle uložilo na horší časy a tučíky se jednoznačně v tomto duelu dostaly do vedení. Ani nehovořím o Panu Žaludku, který řekl „Dámo, dost“. Mou odpovědí na občasné křeče byla poctivá cereální snídaně a vychutnávání si pokrmů „light“. Toto odhodlání mi ovšem nevydrželo dlouho, neboť jsem se stala „těhulí“.
Jak já jsem byla šťastná. Rozhodla jsem se, že udělám radost i Panu Žaludku a pravidelnou stravou jsem se prožrala ke 20-ti kilům nadváhy. Bohužel právě v tomto období mi zachutnala pravá česká kuchyně. Cokoliv s pětima knedlama. Pro mě neobvyklé chutě. Že by mě do té doby napadlo si uvařit segeďák?
O těhotenské józe či plavání nemohla být ani řeč. Coby přestárlá prvorodička jsem bezdůvodně panikařila, že bych snad neuváženým pohybem mohla „klíčícímu fazolkovi“ ublížit. A tak přivést jej na svět jsem odjížděla v kabátě velikosti 45 a kozačkách, jež mi dovolily uzavření pouze do půle nateklých lýtek.
Do věkové kategorie nad 40 mi scházelo pět let. První rok mi pravidelně co tři hodiny ve dne v noci odsával tukové zásoby Mališ. A jak mu chutnalo. Ale pořád to bylo málo. Pro zbavení se několika málo dalších mi stačila představa sebe samé v opalovačkách na dovolené u moře. „To nemůžu Arabovi udělat“, říkala jsem si kriticky. Motivace silná, ovšem čeho jsem se těžce zbavila, lehce jsem nabrala v programu all exkluziv.
Dodnes jsem se nedostala na svou původní váhu. Jak je to možné? Jsem zděšena. Pohyb denně. Jídelníček sestaven. Porce pochutin snížena na minimum. Teprve teď se sádýlko velmi ale velmi pomalu rozpouští.
„To už si nedám klobásku do konce života?“ ptám se s povzdechem mutti. Konejšivě se na mě podívá, pohladí mě po vlasech a završí to neocenitelnou radou: „Martinko, tak už to přestaň řešit a kup si gatě na gumu“. A tak se přiznávám, že jsem dala na její moudrou radu a pro případ potřeby jsem si nepořídila na gumu jen „gatě“, ale i sukni.