Z historie Chodů

Pojednání o osídlení Čech o němž se kroniky nezmiňují.

Kromě praotce Čecha,který se vryl do povědomí obyvatel jako zakladatel českého národa tím, že uplácel okolní kmeny medovinou a strdím, je třeba se zmínit ještě o dalších praotcích, kteří-až na praotce Krušnohora, kterého vypátral pan Josef Alois Náhlovský, nikdy nebyli nikde zmiňováni.

Je pravdou,že s praotcem Čechem táhli na naše území i další kmeny. Nejprve spolu, ale pak se po neshodách, kudy táhnout dál rozdělili. Byli to již dříve zmiňovaní Krušnohorci, ale také staří Šumové. Ti se taky jako první od praotce Čecha oddělili a zamířili na jihozápad. Po delší cestě dorazili do hornaté krajiny, vystoupili na nejvyšší kopec a rozhlédli se po krajině. Praotec Šum s radou starších rozhodli, že se zde usadí, neboť zde pobíhalo dostatek potravy .Proto praotec Šum svolal celý svůj kmen a pravil: „Toto je ten kraj, který se mě zalíbil a kde budeme i nadále žít. Nyní nám už zbývá jen naše území pojmenovat. Protože jsem vás sem dovedl já, bude se jmenovat po mě-Šum. Děkuji vám za důvěru!“ Na to celý kmen zvolal: „Sláva“ a okolní kopce vrátili ozvěnou –ava. To se praotci Šumovi zalíbilo tak, že ozvěnu přidal ke svému jménu a kraj pojmenoval Šumava.

Nějaký čas tu žili celkem spokojeně, ale jak praotec Šum stárnul, začaly mezi Starošumy a Mladošumy třenice o budoucí koryta. Starošumové znající všelijaké triky a fígle brzy odstavili Mladošumy od nadějí vládnout. A tak se Mladošumové nas..štvali , opustili tento kraj a šli si hledat území o kousek dál na severozápad. I zde bylo zvěře hojno, kopce nebyly tak strmé a tak se zde usadili. Dlouho zde ale v klidu nežili, protože jim chlípní Bavorové začali krást dobytek a chodit za ženami. A tak jim nezbylo nic jiného, než svoje stáda a ženy bránit. Vyzbrojili se sekerami a začali chodit okolo svého území, aby vilným Bavorům znemožnili jejich choutky. Bavoři to nesli nelibě a na stráž se sekyrami volali posměšně : „Choďte, choďte, stejně nás nechytíte vy chodové!!“ Mladošumové však na jejich posměšky nereagovali, ale naopak jejich posměškem se začali nejdříve z legrace oslovovat a později už to přestali jako posměšek vnímat a ještě později se tak začali sami nazývat a tak vznikli první Chodové a svůj kraj pojmenovali na Chodsko.

Chody můžeme směle zařadit mezi nejúspěšnější objevitele a vynálezce na našem území. Protože tehdy ještě nebyl vymyšlen žádný patentový úřad, přidávali ke každému vynálezu část svého jména. Kdo by dnes neznal třeba Chod-ník, Chod-bu, ob-Chod a neznámý není ani Zá-Chod. Dokonce jako první vařili chutný mok ve svém Chod –ovaru. Tajemství výroby tohoto moku pak odcizil jakýsi kmen Gambrinů,žijících na území dnešní Plzně a postavil si vlastní varnu. Ale aby nenarazili na spory s Chody o ochrannou známku , nazvali ji pivovar a vyráběný mok pojmenovali Gambrinus, známý to nápoj do dnešních dnů.

Ženy Chodů se věnovaly domácím pracem a v zimních měsících vyráběly různé věci pro domácnost, hlavně ze dřeva, kterého tu bylo všude dostatek. Nejvíce prosluly výrobou dřevěných lžic, které pak rozvážely po širokém okolí. Potkali-li se v zimě dva Chodové, jejich konverzace začínala obvykle slovy: „Co dělá tvoje stará?“ „ Co by, jako ta tvoje, doma lžíce.“ Zkomoleninou tohoto rčení byla později pojmenovaná osada na Domažlice, dnes hlavní město Chodů.





Vypracoval Lapka - K4B