Mužův sen

Tak mi dneska ráno manžel řekl, že se mu zdálo, že budeme mít dvojčata.

Protože tohle zrovna nemám v plánu – a bylo to ráno, v plném kalupu – tak jsem na to jen něco zabručela.

„Ale jako, že je budu mít já,“ pokračoval muž. Aha, zarazila jsem se, začala mu plně věnovat svou pozornost s tím, že děti si nějakou snídani snad uloví sami, a plně jsem se zasnila do té představy.

„OK, tak do toho bych šla,“ vyhodnotila jsem to. Protože mít doma dvě krásná nová miminka a bez práce, to by bylo fakt supr.

„No jo, byl jsem za doktorem a on říkal, že je to sice nepříliš časté, ale normální, takže si s tím nemám dělat starosti,“ vysvětloval manžel dál zatímco planě hledal druhou ponožku.

„Jasně, kývala jsem,“ a v duchu jsem přemýšlela, jestli půjde na císaře a z čeho bude kojit.

„Tak jsem začal v tom snu přemýšlet, co všechno musím ještě stihnout udělat, než se to narodí, a kam pojedeme ještě na dovolenou,“ vykládal manžel dál a já se jen v duchu zasmála. „Nojo, prvorodička,“ ale nechtěla jsem mu brát iluze.

Pak jsme oba mlčky frčeli v ranních povinnostech a mě se to při mazání svačin začalo v hlavě esazovat. „Ty, poslyš,“ povídám, „a s kým ty dvojčata vlastně budeš mít?“

„No, s kým, asi s tebou ne?“ povídá mi on.

„Heleď, s tímhle na mě nechoď. Já jsem si dávala pozor,“ ohradila jsem se.

Jenže to už byl nejvyšší čas vyrazit do škol.

A tak jsme to nedořešili. Ale já teď nevím, mám mu říct, že chci genetický testy, nebo nemám…?