Deník Abstinenta XI

Den devatenáctý

Asi těžko projdu uchem jehly.

Po sedmi dnech mám konečně volno.
Konečně.
Ráno bylo skutečným utrpením.
Z něho mě pak vysvobodila návštěva páry.

Jestli může muž mít orgasmus i jinde než při sexu, měl jsem ho dnes v té páře.
Doslova jsem se odpařil do jiné dimenze.

Odpoledne a večer jsem jel na neplánovanou návštěvu do Prahy.
Za kamarádkou.
Pozvala mě na film. Mrk mrk.

Koukali jsme na Whiplash.
Úžasný film. Už dlouho mě žádný film takhle nepohltil a do konce nepustil.

Vlastně nechápu, proč jsem se mu tak dlouho vyhýbal.

Dal jsem si nové předsevzetí.

Každý měsíc se kouknu na alespoň jeden film, kterému jsem se zatím vyhýbal.

Má to cenu.


Den dvacátý

Hrej chlapče, hrej.

Po probuzení v Praze, mrk mrk, jsem se cítil snad ještě zničenější než včera.

Musím si hold přiznat, že stárnu.

Jelikož jsem se v noci úplně moc nevyspal, dal jsem si po příjezdu doma ještě odpoledního šlofíčka.

Večer jsem šel hrát na kytaru k nám do hospůdky.

Měl jsem strach, že mě bez alkoholu nebudou tyto hraní bavit.

Ale naštěstí opak byl pravdou.
Všichni jsme si to náramně užili, i já, a pořádně si zabékali.

Dal jsem si další předsevzetí.

Pravidelně hrát a cvičit. Protože těch pozitivních reakcí na moje hraní pořád přibývá a co teprve, když bych cvičil pravidelně.

Miluji svůj život.

Den dvacátý první

Zásadní rozhodnutí přicházejí znenadání.

Po ránu už to bylo lepší.

Stačily dva dny aby se tělo srovnalo.

Pohodička v práci, odchod domů v půl čtvrté ráno.

Ale jedno setkání ten den mělo pro mě a můj budoucí život zásadní význam.

Potkal jsem kamaráda, kterého jsem neviděl roky. Přišel si pro lístky na koncert.

Oba jsem byli překvapeni tím, jak druhý vypadá skvěle.

Oba dva nepijeme.

On už tři roky. Já teprve měsíc.

Ale když jsem viděl, jak vypadal dobře, byl plný energie a já na sobě pozoruji ty samé symptomy, moje váhání přešlo v rozhodnutí.

Budu v suchém únoru pokračovat už navždy.

Protože normální je nepít, normální je se cítit dobře, normální je čelit všemu špatnému s čistou hlavou a neutíkat před svým životem.

Už nikdy nechci utíkat.

Chci se už cítit jenom takhle.

Už chci být jen sám sebou.

Chci prostě žít.