Deník Abstinenta XV

Epilog

A tak končí naše komedie, zlo prohrává…

Jako vždy, když pro mě něco skončí, něco na čem jsem pracoval dlouho, přišel syndrom vyhoření.

Absolutní pocit prázdna.

Psaní deníku Abstinenta mi bude hrozně moc chybět.

Ale samozřejmě mám další věci, na které se těšit.
Paříž, Santiago, Šumava.
A vlastně se těším jen z holé skutečnosti, čeho jsem za poslední měsíc dosáhl.

Poznal jsem nové lidi, začal více psát, cestovat, ještě více, pokud to jde, milovat svůj život.

Našel sám sebe, kterého jsem kdysi ztratil.

Přestal skutečně řešit kraviny a soustředit svůj čas na ty podstatné věci.

Pochopil jsem, že není pro můj život dobré před věcmi utíkat, ale stavět se jim čelem.

Alkohol a drogy všeobecně nám nabízejí ze začátku příjemnou náruč, dávají nám pocit bezpečí, únik před realitou.

Ale časem se z nich stanou nepřátelé, kaziči, rádoby přátelé ale ve skutečnosti to největší zlo, schované za obrázek Hello Kitty.

Nebylo to jednoduché, prohlédnout tuhle lest.

Ale povedlo se a cítím se jako Major Tom.

Daleko a přitom tak blízko, plný odvahy konečně začít žít svůj život.

A vám všem, co jste dočetli až sem, děkuji za vaši pozornost a podporu.

a dobro žije. Vám, paní, vidím, se slza v oku blyští….