2. Deník Abstinenta 1

Den 0

Začít dříve je lepší, než později.

Chtěl jsem možná trochu, aby to celé byl jen apríl. Aby moje jedna část na moje druhé já vybafla zpoza rohu a řekla, nachytal ses hlupáku.

Ale ono ještě není prvního dubna. Je tu jeho předvečer. Pátek, opět ten nejlepší den v práci. Můj nejoblíbenější.

Nepití z počátku má takové nepatrné abstinenční příznaky. Nevraživost, pocit méněcennosti a s ním spojenou touhu vrátit všechno zpátky někam do doby, kdy člověk neměl žádné starosti.

Ale poučen z předchozích nezdarů, úspěšně sestrojil elektrickou kytaru, ale stroj času bohužel ještě ne.

Takže vyhrnout rukávy a vzhůru do víru práce. Protože práce šlechtí přátelé.

Připadám si přešlechtěný.

Den první

Apríl je zrušen. Žádný vtip není horší, než všechny ty sračky kolem nás.

Miluji soboty. Od dob kdy nám Josef II. zrušil robotu.

To si sice nepamatuji ale připadám si někdy tak starý, jako bych mu při tom podával pero, aby ten zákon mohl podepsat.

Někdy se stane, jako třeba dnes, že jsou soboty pracnější než pátky. Ale s ustupujícími abstinenčními příznaky se také navrací, jak se tomu říká, normální vnímání reality.

Nebo jen v tom kině života založily další díl nekonečného seriálu.

Ulice pro každého. Hospodu do každé domácnosti.

A nebo mi jen z té střízlivosti už definitivně hrabe.

Třetí možnost, dvě šichty do ranních hodin taky mají svoje vedlejší účinky.

Den druhý

Pokud je jaro člověk, zima ho drží ve sklepě a mučí.

Dneska jsem na to přišel.

Chybí mi teplo.

Miluji teplo, a začíná mi opravdu vadit příběh letošního roku.

Ať už ta zima táhne do prdele.

Dnes už je mi celkem dobře. Třes z rukou skoro zmizel, objevují se první náznaky úsměvu a dobré nálady.

Jedna kamarádka v práci měla zajímavou poznámku na moji osobu.

Že už zase začínám mít ty euforické projevy střízlivosti jako v únoru.

Teď jen si říct, zda je to dobře.

Zítra mířím na první pořádnou dovolenou.
Měla být jarní ale počasí řeklo ne.

Mohli jsme vám dát krásné počasí a pocit léta. Ale my si řekli ne. Dostanete krásnou zimu uprostřed země nikoho.

Ale to trochu předbíhám.