Geografická prezentace zemí

Státy v Evropě by měly věnovat větší pozornost tomu, jak se prezentují na mapách. Třeba takové Dánsko. To je od pohledu nudná placka bez jakéhokoliv výrazného bodu, větší řeky nebo aspoň rozlehlejšího lesu. To samé v bledě modrém se dá aplikovat na Řecko. Jen s tím rozdílem, že to sice není placka, ale zase jsou tam všude suché hory. Přitom obě země jsou roztahané po spoustě ostrovů, takže by nebylo nic snazšího, než že by každý svůj ostrov zaměřily jiným směrem. Jeden by mohl mít sopku, ideálně tak nějak přiměřeně aktivní, druhý deštný prales a další třeba poušť. Hned by to na těch mapách vypadalo líp.

To taková Itálie, ta to uchopila mnohem lépe. Sice Apeniny jsou také poměrně zbytečně dlouhé, ale aspoň pás hor přerušila Pádskou nížinou a sem tam frkla jezero. Jenom s tím tvarem mám trochu problém. Je samozřejmě fajn, že si vybrali něco originálního, co přirozenou formou prezentuje italskou roli v módním průmyslu, ale přece jenom si to měli lépe promyslet. Mušketýrka evokuje spíše Francii než cokoliv jiného.

Když už jsme u Francie, ta se dá uvést jako další promrhaný potenciál. Celková silueta je samozřejmě v pořádku. Hezký kompaktní tvar, správně orientovaný, aby se dobře vešel na stránku atlasu. Ale vnitřní pestrost opět pokulhává. Umístit u takhle velké země významnější pohoří jen po obvodu, to může jen geografický amatér.

To sousední Španělsko se mohlo klidně umístit na stupínku oceněných. Vnitřní uspořádání je pestré. Hory rovnoměrně rozmístěné, prořezané velkými řekami. Jenže to kazí zub v severozápadním rohu. S tímhle nepěkným výběžkem by se mělo něco udělat. Buď by mělo dojít k rozšíření Portugalska až Avilé, anebo by se mělo celé Portugalsko zrušit.

Poměrně dobře mají svoji prezentaci zpracovanou malé státy. Neobtěžují nikoho zbytečnými detaily a udržují si určitý nádech tajemna, protože najít je na mapě se zdaleka nepodaří vždy. Nicméně, v jejich případě by bylo velmi vhodné, aby pod svým označením uváděli aktuálně volný počet parkovacích míst, protože kroužit s autem po přeplněných ulicích se nikomu nechce. Zvlášť, když by se trmácel takovou dálku.

Z velkých států nám zbývá Německo, které by mohlo atakovat přední pozice. Nejen s ohledem na pestrost reliéfu a vhodné umístění na stránce atlasu, ale navíc ho ze dvou stran příjemně zeštíhlují sousední státy, takže to Německu vytváří velmi pěkné proporce. Naneštěstí, způsob, jakým Německo svojí siluety dosáhlo, není zrovna učebnicový, takže ho z pomyslné soutěže nezbývá než zcela diskvalifikovat.

Vedle něho trůní Polsko, ale to je stejně nudné jako Francie, takže ani tam vám pšenka nepokvete.

Cokoliv dál na východ nemá cenu řešit, protože tam jsou ty hranice strašně nejisté, stejně jako Balkánský poloostrov, který se vymezil nějak moc nedávno.

Ze zbývající střední Evropy se mohlo umístit dobře i Slovensko, tedy dokud bylo součásti Československa, protože dohromady tvořili obrázek lasičky. Nicméně rozdělením zemí zbyla ze Slovenska jenom useknutá půlka, což není žádná velká loterie.

Rakousko se svým vzhledem slepého střeva se propadá hluboko na chvost, kde spolu se skupinou severských států s podivně falickými tvary, může z hlediska svého geografického marketingu apelovat tak maximálně na cenu o nejabsurdnější koncept.

Británie, ta už ani není v Evropě, takže zbyla Česká republika a Švýcarsko. Švýcarsko je jednoznačně poslední, protože… prostě Švýcarsko, to se snad ani nemusí komentovat. Tudíž je zcela jasné, že nejlépe z tohoto pohledu dopadá Česko, které splňuje veškerá kritéria. Má kompaktní tvar, reliéf je různorodý, neuráží ani přehnanou velikostí ani miniaturismem, který se špatně hledá. Takže já myslím, že státy v Evropě by si z Česka měli vzít příklad a něco se svou geografií udělat.