Anotace: jako každý rok...
Existují určitá ustálená spojení tří slov, která vyvolávají specifické pocity. Například vepřo knedlo zelo přinese člověku libou vůni zelí, hnědou barvu omastku a chuť šťavnaté pečínky. Nebo si vezměme třeba Čechy, Morava a Slezko. Tři slova, která značí domov, někdy pýchu a jindy nostalgii. Leč existují i trojice, které na lidskou duši působí zcela opačným, temným způsobem. Za všechny lze uvést jednu triádu, která je děsivá jak samotný chřtán hydry a nesmrtelná jako smrt samotná. Ano, mnozí již tuší a chvějí se hrůzou. Těm ostatním to nyní sdělím já. Těmi temnými slovy jsou bačkůrky, logistika a cvičky. Kdo nezažil, neuvěří. Ale my ostatní, kteří jsme s těmito bestiemi, které mají všechny co dočinění s našimi nejdražšími, měli tu čest, víme, která bije. Ano, jako každé září začal nový školní rok a odvážné ženy (a sem tam i muži) se probojovaly (i) nástrahami získání obuvi padnoucí velikosti s povolenou barvou podrážek, aby nyní mohli podstoupit desetiměsíční martýrium přesouvání potomků z instituce do instituce. To vše za bedlivého dozoru školníků, učitelek a vrátných. Navzdory nástrahám dopravy, počasí a bezdětných jedinců, kteří se na naší planetě zřejmě nenarodili, ale vyskytli rovnou v kultivované dospělé podobě. A proto mi dovolte vzdát čest všem těmto bezejmenným hrdinům všedního dne.
Připomněla jsi mi, když paní učitelka ve škole mi říkala. Já nechápu, že každý z dětí chodí jinou stranou do školy a nechodí spolu.
Já jsem se na ní usmála a řekla jí, víte paní učitelko, oba jsou trochu jiní, i když jsou sourozenci.
Text dobře napsaný. Ano, ať žijí hrdinové všedního dne. Výstižné.
06.09.2023 16:08:55 | mkinka