V mrazivém ránu na zábradlí balkónu stojí nebo stepují.
Občas odlétnou a zase se vrátí. Čekají. Mají hlad.
Doufají, že i dnes budou mít plná bříška.
To čekání je dlouhé. Minuty, hodiny. Tak co je ?
Konečně. Už jde.
Autor rybka vstal kolem poledního
ještě v pyžamu otevře balkon a nasype ptáčkům slunečnici do krmítka.
Miluje tu frontu. Žádné autogramy a focení. Skromný to umělec !