Amnézie ?

Zvoní - budík - próóč ?
V hlavě mi hučí a do ucha zvoní.
To zas bude den. Voda teče, kartáček nikde,
pasta vymačkaná; co teď ? Vzpamatuj se, je ráno !
No jo, vždyť vím, mám budíka. Kde jsem včera byl ?
Měl bych se obléct; kde jsem ty hadry nechal ? Takovej
malej byt a všechno se tu ztratí. I moje hadry. Sakra, kde
jsem, to, včera byl ? - Co to, zase, zvoní ? Budík to není, to
bude někdo za dveřmi. Nikdo neví, kde bydlím; nebo, snad, jo ?
To je den !? Čau, kdo jsi ?...Kdo jsi ? Tvoje nová holka. Moje kdo ?
Holka. ...holka ? Jo; Ty ses praštil do hlavy, nebo máš okno ?
Hele, ty víš, kde jsem včera byl ? A, nevíš, kde mám svoje hadry ?
Nesu ti je, posvlíkal ses večer na ulici, prej, abych ti je ráno
donesla, že na ně nemáš doma dost místa.
Chceš jít dál ? Ráda, už mě bolí nohy. Lítám tady po ulicích, jak
zmatená včela. Včera ses u hospody svlíknul a na účet jsi mi
namaloval plánek, jak se k tobě ráno dostanu, a než jsem ty tvoje
věci posbírala se země, byl jsi pryč. Jo, a taky jsem za tebe zatáhla
ten účet, takže by nebylo od věci, mi ty peníze vrátit.
No, to, asi, jo, ale nevím, kde mám peněženku. Zkus ji najít, mě bolí
hlava, i, když nevím, kde ji mám. Tady něco najít, to bude práce, tak,
na půl dne. Ty někam spěcháš ? Nespěchám; tak, kde mám začít ?
Určitě bude na, úplně, nejblbějším místě. Víš co, zkus mražák. Mražák ??
Kdo si schovává věci do mražáku ? Třeba já ? To mě podrž, ona tu, fakt, je,
ale máš tady i klíče, mobil, ale i hodinky ! Ho din ky ? No vidíš,
a já si myslel, že mi je ukradli. A jdou ? Ty jsi, fakt, musel padnout na hlavu.
Jak dlouho jsi je neviděl ? Měsíc, dva ? Jo, a proč si myslíš, že by mohly jít,
mají atomový pohon ? Nemají, ale jsou ruské, a ty musí být na mráz zvyklé.
Ten mobil je taky mrtvý, je navíc přimrzlý, aspoň ti ho nikdo nesebere. Hele,
a ty víš, co se včera dělo ? No, moc toho nevím. Šla jsem okolo tý hospody,
a už z dálky byl slyšet řev. Nakouknu a vidím: ty jsi obvinil celou hospodu z
krádeže tvojí peněženky , hospodský řval, že, když mu nezaplatíš, tak zavolá
poldy, hosti řvali smíchy, a pak tě hospodský popadl za flígr a vyrazil s tebou
dveře. Padnul jsi mi rovnou k nohám. Pomohla jsem ti na nohy a ty jsi mi
hned vyznal lásku, a, jako, že jsem tvoje jediná a takový ty věci kolem.
Pingl furt vyhrožoval, že zavolá ty poldy, tak jsem, ten, tvůj účet zatáhla, aby
byl klid. A ostatní už víš. Tak je mi, už, jasný, proč tě ta palice tak bolí. No, ale
podle tý cejchy, kterou jsem zaplatila, jsi musel platit za celou čtvrť.
Co jsi to, proboha, do sebe a kolik nalil, že jsem, možná, ani, takový číslo neviděla ?
To víš, holka, když tě duše bolí, pak na peníze nehledíš. Jak se jmenuješ ? Jana.
Čau Jani - Petr. čau Petře. Budem to zapíjet ? Zapomeň jenom to slyším
a zvedá se mi kufr. Celou dobu, co jsi tu, mám pocit, jakoby nás někdo poslouchal,
nebo sledoval. Kdo by, tak asi, na nás byl zvědavý ? Na zrzavou holku a chlapa
napůl v bezvědomí. Co by se, asi tak, dozvěděl ? Jedině to, kdo dělal v noci ten
randál. A proto, že tě znají, tak nemusí kvůli tomu, z kvartýru, vystrkovat nos.
Ty jsi to včera, vážně, přehnal,, že ještě teď máš v hlavě myšáky ! Asi jo. Hele,
chceš tady zůstat ? Jo,když už jsem, ta, tvoje holka. Tak víš co, uvaříš nám kafe ?
A, prosím tě, zavři, už konečně, ty dveře od bytu.