Plavba

Lucerničku svou každý člen posádky má,

tma hustá jiz cestu lemuje,

kormidlem otáčím s rozvahou,

lodičku poškodit nesmím.

Zdržet se kapitán nechystá,

hvězdy svítí jasně, jakoby cestu mi stále ukazovat chtěly.

Míjím pár ostrůvků, někde milenecké bárky kotví

a v podpalubí se  k sobě tulí  unavení mořeplavci.

Jsem vyrtvalý s touhou vidět krásnou ženu, jež na mě čeká.

Zpráva mi došla právě, že na jih do přístavu vydat se lodičkou mám.

Cesta bude dlouhá, proto neváhám a kotvu z mořského dna vytahuji.

Cestou seberu perly a náhrdelník pro svou nevěstu z nich sestavím.

Pluji rychle, z krystalů lodička po hladině fičí, ještě očka nezavírej,

vítej v přístavu svého věrného kamaráda.