zpověď marry ann

jmenuju se marry ann a před pěti měsíci jsem se po pěti letech rozešla se svym klukem. kazdej se mě ptá proč. i on se ptal. přestala jsem vědět, co je to milovat se. a přestala jsem bejt svodobná. proto..jen se sama sebe ptám, proč to trvalo tak dlouho..? záměrně jsem se ničila a slevovala ze svejch cílů. teď je mi z toho pořád špatně. několik let jsem něco předstírala a hrála hru. potřebuju se vypovídat, potřebuju vyléčit psychologem. obelhávala jsem sama sebe a nedávno jsem na to přišla. je to jako by vás podved manžel nebo zradil nejlepší přítel. pořád se z toho vzpamatovávám. bojujou ve mě dvě osobnosti. jedna je hard core free a zasekla se někde v nedožitejch jednadvaceti a ta druhá je vytížená pracující třicítka co miluje sushi.
hledám lásku. celej život. pořád chci najít někoho koho budu bezmezně milovat a obdivovat a přeju si, aby to bylo vzájemný. ale asi se nacházim ve špatnym městě, možná ten můj new york je dost malej a možná se bavim se špatnejma lidma.. vlastně se nebavim s nikym. všechny jsem opustila kvůli němu a teď nemám nikoho. jen svý cíle a sny.
nejvíc mě teď ale trápí to, že mám všechno co chci a neumim si toho vážit. neumim bejt sama se sebou spokojená. sama si nevystačim. proto se zas stylizuju do ňákejch malejch, nebo vedlejších rolí, takový ty jednorázkovky. hra jen na jeden až dva dny. pak ta postava zemře.. a tohle mi jde, to prožít dokážu. ale delší příběhy už nezvládám. to bych si musela dýl udřžet tvář a já furt měnim názory a nálady, takže se zamotávám sama do sebe... a lepší je nepřemejšlet. jenže to nemá žádnej přesah..
.
teď chci zas začít žít a hlavně prožívat každej den naplno. z toho rozchodu se už pomalu vzpamatovávám.. už by mi ani nevadilo potkat ho.
sepsala jsem si seznam věcí, který chci stihnout udělat než umřu. nějaký z nich už jsem si hrdě odškrtla a je to krásnej pocit.
.
.
.
před měsícem jsem tě poznala. byla to láska na první pohled. stačil jeden tvůj úsměv. ty rozzářený oči.. uplně jsem se ztratila. zamilovala-
už vim koho vedle sebe chci a vim, že ten rozchod v lednu byl nejlešpí nápad
našla jsem sama sebe
škoda, že při našich setkáních vůbec nemluvíme. ty jen děláš svou práci a já si tě platim. ipřesto se na mě usmíváš. jen nevim, jestli je to servis nebo pravda. ..proč bys mi ale přál hodně štěstí? (třeba je to taky v popisu práce)
ale já na tebe pořád myslim. prohlížim si na netu tvoje fotky a přeju si usínat vedle tebe. proč je to tak strašně nereálný? další nedosažitelnej cíl..

*

je 11. září. sedim v letadle a vzpomínám jak jsem ti poslala pohled ze san francisca, a zvala tě k nám, abys přijel. v ten moment jsem vůbec nedoufala, že se to stane. že se ještě někdy potkáme. ale tys přijel. neuvěřitelný. kvůli mě..
konečně jsem byla zas hard core free. a ty taky. ve tvejch pětatřiceti ses vykašlal na všechno, cos měl doma, vzal baťoh a projel se mnou západní pobřeží. vzpomínám na ty dny na cestě. jen my dva. chtěli jsme tak moc žít. stačil nám horkej pes, kola s ledem do dvoulitrovýho kelímku z benzínky a kouřit modrýho velblouda.
phil & marry ann
vyryli jsme to do skáli u oceánu a slíbili si, že se tu jednou vezmem
už tenkrát jsme věděli, že asi ne, ale bylo to romantický a bláznivý.

ničeho nelituju.
ikdyž, po 14 dnech si dojel. byla to jen dovolená. doma si nic nezabalil. naopak. nechal sis všechno rozdělaný, takže bylo jasný, že se vrátíš. tohle asi neni tvůj styl života. ja nejsem holka pro tebe.

*

opouštim státy. jedu domu, kde mě nic nečeká a nevim, co budu dělat. nic mě tam netáhne. nemám nikoho a smysl mýho života je bejt svobodná. taky si to tak řikal... tak proč ses toho vzdal?

*

navštivila jsem tě v práci. ale jakoby se mezi námi nikdy nic nestalo. zaplatila jsem ti. už ses ani moc neusmíval. jen tak profesionálně, aby se neřeklo. hezká sestra, pamatuju si jí. už tehdy tu bejvala.

*

vracim se na ty starý místa. san diego je můj novej domov. občas zajedu k tý skále a zase vzpomínám. ten nápis tam furt je. já tu taky jsem. ale ty chybíš.

vlastně si tu ani nikdy nebyl. protože si za mnou nikdy nepřijel. na pohled jsi nereagoval a "do přátel" sis mě taky nikdy nepřidal.

já ani nejsem v san diegu. jsem ve svym malym českym new yorku, od našeho prvního setkání, od tý lásky na první pohled, uběhlo už pár let. já jsem vyrosla a ty zestárnul. teď každej den se snažim bojovat se svym třicetiletym ambiciozním já, který miluje sushi a bydlí v kanceláři v 8. patře. život strašně rychle utíká, ani už nevim, co se kolem děje, vnímám jen čísla, v ničem jinym číst neumim. za tebou chodim dvakrát do roka. vypadáš šťastně. máš pořád krásnej úsměj a hlubokej pohled. pořád tě miluju. a pořád je to beznadějný.. teď ještě víc než kdykoli předtim. stůl ti zdobí velkej rámeček s fotkou, na který jsou tvoje tři děti a tvoje sestra.

*

pořád doufám, že to tak neskončí