Pověz mi pravdu!

Tvá slova se linou jako krásná hudba. Hudba přesycená romantikou, vášní, sexem. Vyvolává to v nás víru v opravdovou lásku. V něco možnějšího, než je strach, bolest a zklamání. To, co k ní cítíš, jak ji vnímáš, v jakém světle ji neustále vidíš, je mnohem víc, než si mnozí z nás dokážou představit ve svém nejsilnějším koutku své fantazie. Neexistuje nic silnějšího, než cit, který k ní chováš. Jsi ochotný pro její návrat udělat vše možné i nemožné.

Ona však odešla z jistých důvodů. Ty příčinu znáš. Však Tvé činy jakoby neslyšely Tvá slova o závislosti na její lásce. Nechce po Tobě zázraky, i přesto si raději volíš vlastní cestu. Víš, že jsou pouze dvě správné stezky ke změně. Ta Tvá a ta její. Je více než jasné, která z nich Tě opravdu dovede k její touze vrátit se.

Proč tedy nečiníš tak, jak řekla? Není to nic těžkého. Proč zabíjíš naději na opravdový a jedinečný cit? Je to tím, že si už nejsi jistý, zda ji chceš zpátky? Trestáš se snad za to, že odešla? Opravdu chceš být zase šťastný?

Když budeš jednat podle sebe, tak víš jistě, že ji ztratíš. Pokud však budeš konat dle její touhy, tak zvýšíš své šance. Víš to, a přesto tak nečiníš. Ztrácíš snad naději v život plný lásky a štěstí? Jednej už konečně tak, jak chce. Neustále říkáš, že jsi ochotný pro ni udělat cokoli. Tak v čem je problém?

Když to nevyjde, tak si aspoň můžeš říct: „Udělal jsem pro to vše.“ Budeš-li dál jednat dle svého úsudku, o kterém už nyní víš, že je neschopný něco změnit, tak to opravdu bude Tvá chyba. To opravdu chceš?