Dobrý chlap ještě žije!

Dnes u ranní kávy jsem narazila na jeden zajímavý citát od Daphne du Maurier: Mnohá chytrá žena zůstala sama jen proto, že nebyla dost chytrá, aby svou chytrost utajila. A okolnosti mě přiměly zamyslet se nad ním. Odjakživa se totiž považuji právě za jednu z těch chytrých žen. A na prstech jedné ruky bych nespočítala, kolikrát jsem právě kvůli své chytrosti zůstala sama. Pro příklad nemusím ani chodit daleko. Je tomu nedávno, co se mi na paty začal lepit jeden muž. Začal mi psát. Psal mi a psal a snažil se mě ohromit. Jako vždycky jsem byla zprvu neoblomná, to abych ozkoušela vytrvalost zájemce. Prostořeká, chladná a se špetkou arogance. Avšak zájemce vytrval. Postupně jsem ho brala víc a víc na vědomí. Moje účast v konverzaci přestávala být netečnou, dokonce jsem se občas pokoušela být i milá. A to už je co říct. Se vzrůstající úrovní debaty jsem se o svého „společníka“ začala pochopitelně zajímat více. Jen tak pro zajímavost jsem zadala jeho jméno do vyhledavače. A spadla mi brada. Můj zájemce měl přítelkyni. Vždycky jsem si vybírala poněkud špatně, takže míra překvapení nebyla zase tak veliká, jak by se dalo čekat. Nicméně mě zajímalo, jak na takové odhalení bude reagovat. Neudělala jsem tedy nic jiného, než že jsem mu jeho slečnu pochválila. Po spršce otázek typu: „Jak o tom víš? Jak ses to dozvěděla?“ Došlo na výmluvu typu: „Neblázni, kdybych byl v nějakém fungujícím vztahu, tak bych tě ani neoslovoval.“ Chlapec si lhal rovnou pod nos. Mimo jiné jsem totiž našla i řadu nedávných fotek, na kterých se tvářil na výsost spokojeně. A tak jsem mu řekla sbohem. Co jiného s takovým.
Neubránila jsem se myšlence, že kdybych nebyla tak hloubavá, mohla jsem mít třeba právě dnes večer rande. Myšlenku jsem rychle zametla pod koberec. Navzdory citátu od Maurier se neděsím toho, že díky své hloubavosti zůstanu sama. Proč? Protože Dobrý chlap určitě ještě žije!