Co nosím každou chvíli v mém srdci

Hovory tichých slov v mém srdci
jen se zaposlouchám a už je slyším.
Plno andělských slov dosud mou duší nepoznaných,
tolik černé barvy, kterou celé dny nosím.
A tam stojí.
Jeho úsměv a postoj jsou jak slova, co se marně najít snažím.
Mnoho keřů, vysokých mohutných stromů a několik cest, uprostřed nich anděl.
Stojí, ale křídla postrádá.
Kdyby jen věděl, že to, co potřebuji je najít tu cestu.
Tu cestu, kde uprostřed právě on stojí.
Kdyby jen věděl, že lék na tu bolest ukradl on.
Kdyby jen věděl, že všechna voda na světě utekla k němu a volá mě!
Volá tak hlasitě, že mé srdce nenechá spát.
Křičí zoufale, že na ni nejde zapomenout.
Už ani utéct nemohu, schovat se, či umřít.

V mé hlavě bývá láska spíš jen utrpení, co doufám, že za chvíli přejde.
Stejně jako doufám, že síla tvé vody za chvíli dojde.