Závislosti, veselosti, jdou k nám tihle hosti

Ženský.
A mozek máš zase fuč.
Tak si teď neztěžuj.
Máš co si chtěl.
Voní.
A jak pěkně dýchá, to by jeden nevěřil.
A ty bradavky, terče jen je zasáhnout.
Ne, chceš si jen sáhnout.
Úchyláku, prasáku.
Se nedělej!
Udělám tě sám.
Dáte si zelenou, griotku nebo rum?
Rum, má větší voltáž.
Čumíš jako debil.
Není se co divit.
Je pěkná.
Má boky, skulinu, pěknou tvář.
Seš z ní úplně hyn.
Se nedivím.
Přemýšlíš jak to zaonačit.
Vždyť já už přeci nepiji.
Jak se to tedy mohlo stát?
Zase za to může démon, démon alkohol.
Zatáhl tě na scestí a sprostotou tě hostí.
Zábrany se vytratí, jako by nikdy ani žádný nebyly.
Ale já, jako by ve snu, vidím její pěknou tvář, boky, hlas.
Zas?
Jo, zas a znova.
V očekávání té hostiny těl.
Přichází, na nic nečeká, vyzývavě kyne.
Struna hudba souznění, asi jsme si souzeni.
Ráno, kdo to je?
Kde se tady vzala?
Ostuda.
Ne, život, život zavisláka.
Láká.
Ale med to není.
Něco o tom vím.
Třepetající se ruce, suchý jazyk, žízeň.
Bažení.
Bažení bývají u Nešpora vážení.
Její tělo mně přeci chtělo, musím se jí dát.
A ne alkoholu vzdát.
Vždyť i to vědro Lízy, ve dně díru má.