Alexův příběh

,,Vstávej, už je půl druhé. Chceš snídani ?”
Alex se trhnutím probudil. Otevřel oči, a mžouravě kouká kolem. Ležel na gauči, všude světlo. Tolik světla. Chce to čas, než si oči opět přivyknou. Pohne hlavou a opatrně se zvedne a sedne si. Bez trička a kalhot, pouze v boxerkách, si promne oči a zasténá. Cítí se dobře. Několikrát zamrká a kouká kolem. Dobře, dostal jsem se tam, kde jsem potřeboval.
,,Asi dobrý večírek co? Víš vůbec, kdy si přišel?” pronesl ženský hlas, ve kterém poznal svou sestru.
Alex zavrtí hlavou na znamení, že ne. Opět zasténá.
,,O půl desáté ráno. Asi pět minut si se snažil vrazit klíč do dveří. Pak potichu zavřít. Ale asi jen pro tebe to bylo potichu, nás to vzbudilo. Prásk. Pak jsme slyšeli jak se vyslékáš a pak jen rána, jak si padl na gauč.” pronesla vážně, i když v očích ji byl vidět, že se náramně baví nad momentální situací svého mladšího bratra.
Alex stále neodpovídal. Pouze se zvedl a začal kontrolovat jestli má všechny osobní věci. Peněženka ležela na stole, do té však neměl odvahu se podívat. Společně s ním tam ležely cigarety, mobil a klíče. Má všechno.
,,Ale, ale, kdo se nám to vzbudil?” ozvalo se smíchem.,,Jak ti je ? Nechceš pivo na spravení?”
,,No asi jo, dokud mi není špatně.” pronesl Alex.
,,Hovno, nic mu nedávej. Zase se vrátí do toho stavu, kde byl ráno, když se vracel.” odporovala sestra.
,,To sice ano, ale nebude mu špatně. Tak do hodiny se dostaví kocovina. Přece nechceš vidět brášku jak ho to mučí.” pronesla Marie.
,,Jen ať mu je zle, ať ho to vytrestá. Třeba pak přestane chodit jako slon a prase zároveň.”
Marie se zasmála.
,,No vytrestá mě to na pár dní. A další víkend bude to samé.” odpověděl se zvednutými rameny Alex.
,,Blbečku” sestra zakroutila hlavou a odešla do kuchyně.,, Udělám ti nějakou mastnou snídani.”
,,Děkuji” poděkoval Alex.
,,A pivo k tomu” pronesla opět se smíchem Marie. Otevřela ledničku, vytáhla vychlazenou dvanáctku. Otevřela ji a podala ji Alexovi. Sedla si vedle něho, plácla ho po zádech a zeptala se.
,,Tak, kde jsi včera byl?”
,,V hospodě.”
,,Takhle by ses v hospodě nezřídil. A jestli ano, příšel bys brzo. Ale o půl desáté ráno?” smála se a zapla televizi.
,,Jo ze začátku v hospodě. Pak jsme přešli do další hospody. A mám pocit, že jsme šli na diskotéku. Pak ztrácím paměť a vzbudil jsem se tady.”
,,Ježíši.” odzvalo se dvojhlasně.
,,A s kým si byl?”
,,S Karlem.”
,,No joo. Vy dva, když někam jdete, tak to vždycky dopadne zle.” řekla sestra, která hrozivě mávala vařečkou.
,,Stane se no.” podotknul Alex odevzdaně.
,,Dobře, stane se. Ale jednou za několik týdnů nebo měsíců, nebo kurva let, ale tohle je už třetí víkend v řadě, co si u nás, třetí víkend v řadě, co sis vyrazil s Karlem, a vrátil si se v takovém stavu,” tentokrát to sestra myslela vážně, a výchovně zároveň, s pohledem přímým. S pohledem, kterým by mohla propálit díru do bílé zdi, kdyby to bylo možné, která byla za Alexem.
,,Já vím. Jenže.”přiznal Alex.,,prostě teď to vidím jako jediné možné východisko. Díky těmto večírkům a víkendům, mám pocit, že je všechno v pořádku a vlastně není nic, co by mě mohlo trápit, ničit. Díky tomuhle, mám pocit, že všechno není tak zlé, jak to ve skutečnosti je.”
,,Prostě se utápíš v chlastu kvůli svým problémům?” ozvalo se hrozivě od jeho sestry.,,Je to tak? Že mám pravdu?”
,,Asi ano.” uznal Alex.
,,V životě tě čeká mnoho problémů, kterým musíš čelit. A problémy třeba nebudou každý den, nebo týden, nebo měsíc. Ale budou.” přitakala Marie.
,,Ale, bože, kurva já vím, že bezproblémový život prakticky neexistuje.” řekl Alex výbušným hlasem.,,Ale tohle je něco, co jsem nikdy v životě snad nezažil. Čelil jsem mnoha problémům ve svém životě, a zvládnul jsem je. Jinak bych nebyl přece tam, kde jsem teď. Jinak bych přece, třeba, tady ani neseděl.”
Alex ponořil svou hlavou hlavu do dlaní a povzdechl.
,,Nevím, co to se mnou je.”pokračoval.,, ale mám pocit, že to nevzládám. Je mi líto, že to řeším takhle, že se opíjím pomalu do bezvědomí, jen abych aspoň na chvilku zapomněl, aspoň na ten jeden večer myslel na něco jiného. Uvolnil se.”napil se z láhve piva, dlouze, hltajíc. Dopil, položil pivo na stůl, vytáhnul cigaretu a zapálil si. Obě ženy zůstaly mlčky, v pozadí bylo slyšet jen práskání slaniny, která se smažila na oleji na pánvičce. Vůně slaniny se táhla přes kuchyň do obývacího pokoje.
,,Nikdy jsem se takhle necítil.” dodal a potáhnul.
Marie a sestra se na sebe podívali.
,,Bráško, víš, že tě máme rádi, a ať se děje cokoliv, víš, že nám se můžeš svěřit.”řekla sestra, která se vrátila do obývacího pokoje, i s vařečkou, a sedla si na gauč.,, Co se děje ?”
,,To je všechno kvůli ní.” povzdechl Alex. Obě dvě věděly moc dobře, koho tím Alex myslí.
,,Kvůli ženské?”podivila se sestra.,,Kvůli nějaké holce chlastáš po víkendech, a nechci ani vědět, jestli i v týdnu, ale žádná ženská ti nestojí za to, aby si se takhle trápil. Tak se na ni vyser a budeš mít klid.”
,,To nejde.”
,,Proč by to nešlo?” vložila se do toho Marie.,,Nikdy to za to nestojí. Tvoje sestra má pravdu. Kašli na ni, na světě je spousta jiných holek. A navíc nevěřím, že ty by si měl problém s tím si někoho najít.” Pohladila Alexe po zádech, který během její řeči dopil pivo.,,Nějaká holka tě přece nesmí takhle rozhodit. Jsi mladý, máš toho ještě tolik před sebou, co máme říkat my?“ zasmála se a podívala na sestru.
Alex posměšně vzdychl a zvednul se. Vydal se směrem do kuchyně. Otevřel ledničku. Spousta jídla, zeleniny, salámy, nějaké konzervy a skleňáky. Hledal však něco jiného. A našel. Ve dveřích bylo ještě jedno pivo. Vzal ho, zavřel dvířka od ledničky a došel si pro otvírák. Slanina se mezitím zkroutila a voněla ještě líp a víc než z obýváku. Víčko vyletělo a Alex se opět dlouze napil. Opřel se o kuchyňskou linku a podíval se směrem ke gauči. Seděly tam, koukaly na něho mlčky. Sestra se zvedla, prošla kolem Alexe a vrátila se zpátky ke slanině.
,,Za chvíli to bude. Dej si sprchu, smrdíš.”

Televize hrála, holky seděly na gauči a mlčky sledovaly momentálně probíhající seriál. Alex pojídal slaninu s vajíčky, slaninou a fazolema, společně s křupavým toustovým chlebem. Sem tam se ozval smích, který se ozval z důvodu vtipného dialogu v televizi. Jinak vše probíhalo mlčky. Alex se během snídaně snažil vzpomenout na to, co se vlastně včera událo. Fajn, pomyslel si, měli jsme několik bych u Henryho, poté přešli k Žluté žábě, kde vyzkoušeli pivo u domácího pivovaru. Pokud se nemýlil a paměť mu ještě v tu dobu dobře sloužila, byla to patnáctka. Zaplatili a odešli do klubu. Zaplacený vstup, jeden, druhý a třetí panák na baru s Karlem. Pak jen mlhavé vzpomínky na pár dalších panáků a piv. Hlasitá hudba a dvě holky. Stáli jsme s nima venku a kouřili, vzpomínal Alex. Další mlhavé vzpomínky. Odchod z klubu, Karel mi dává peněženku. Lavička u mětstké hromadné dopravy. A pak vzbuzení od sestry. Kurva, doufám, že nemám furt jeho peněženku, zděsil se Alex.
V tu chvíli se zvednul a šel si zkontrolovat kapse u své bundy. V levé kapse pásek, který dovolil ke vstupu do toho místa, kde se ztrácí paměť. V druhé kapse byla zasazena peněženka. Vyndal ji. Nebyla jeho. Ale kurva, povzdechl Alex. Vrátil se zpátky do obývací pokoje, vzal mobil, vytočil Karlovo číslo. Zvonilo a nikdo nezvedal. No tak, zvedni to sakra, kde si ? Zoufal si Alex. Pořád nic. Nechám to zvonit, určitě není v tom nejlepším stavu, vlastně stejně jako Alex, na kterého již útočila bestie, jménem kocovina.
,,Ty vole zdar, jsem rád, že tě slyším kamaráde” ozval se Karel v telefonu, zněl vyplašeně.,, Kurva kámo, ztratil jsem peněženku. To je v prdeli. Nevím, co mám teď dělat.”
,,Čau, v klidu peněženku mám u sebe, i když vlastně ani nevím proč.” ozval se Alex.,, Proč si mi ji vlastně dával? Nebo nedával? Ale pochybuji, že bych ti bral peněženku násilím.” Během prvních pár sekund rozhovoru, se obě holky rozesmály a nevěřícně kroutily hlavamy. Utrousili pár peprných poznámek o tom, že jsou kluci hovada.
,,Ježíš, ty vole, díky bohu, že ji máš.” oddechl si Karel.,,Hej, kde se potkáme. Docela nutně ji potřebuji. Asi chápeš.”
,,Chápu, KFC ve městě za půl hodiny?” nabídnul Alex.
,,Noo, spíš za hodinu.”odpověděl Karel.,, Vzbudil jsem se v parku.V křoví. Co se to včera dělo sakra ?”
,,Cože?”zasmál se Alex.,, Ty si spal v parku v křoví?” Ozval se výbuch smíchu z gauče, a opět s poznámkami, že jsou kluci hovada.
,,Jo.”pronesl Karel. Odpověď byla smutná a nechápává.,,To jsme tomu zase včera dali, co ? Došel si domů v pohodě?”
,,No, jsem tam, kde jsem říkal, že bych se měl vzbudit.” odpověděl Alex.
,,No, aspoň, že tak. Takže za hodinu na náměstí. Asi bychom měli společně zavzpomínat, co se včera do háje stalo.”
,,Dobře, budu tam.” řekl Alex a ukončil hovor.



Konec první kapitoly.